Poslanec TOP 09 Ondřej Kolář vyzval k diskusi nad tím, zda bychom měli vracet bojeschopné ukrajinské muže na Ukrajinu. Moc podpory nesklidil. Proč to dle vás dělá? Mohl předpokládat, že příliš pochopení pro tuto výzvu nenajde.

Jsem si skoro jistý, že pan Kolář, kterého z nám z jeho působení v Praze 6, kde je mi přisouzeno bydlet a žít v jeho blízkosti, nevyniká politickou jasnozřivostí, ani schopností pohybovat se v prostředí, které je kontaminováno takovými událostmi, jako je válka na Ukrajině. Nebo také osudy Ukrajinců, které pan Kolář zval pod modrožluté prapory rozvěšené na významných budovách, a dokonce i kultovních a sakrálních stavbách po celé Praze. Pro jím pozvané hosty mohl být varováním jeho panický útěk před „ruským nebezpečím“ do maloměstské ilegality. Už tehdy se dalo soudit, že kromě dědictví odvahy, se kterou bořil a stavěl pomníky všude, kde to příliš odvahy nevyžadovalo, mu zřejmě odvaha na bitevním poli vlastní nebude.

Také jeho fotografie, kterou jste před několika dny uveřejnili v Parlamentních listech, na které trochu velikášský pózuje ve společnosti s bývalým diplomatem a mužem blízkým Václavu Havlovi, a na druhém boku se snaživým exdiplomatem a exkolegou Miloslava Ransdorfa Vladimírem Votápkem, vypovídá o jeho pružné sociální orientaci víc, než jeho obdiv k ukrajinským hrdinům.

Mezi nimi si zřejmě umí vybírat podle svých subjektivních kritérií. Jeho doporučení se třeba jen zabývat, koho z lidí před válkou utíkajících z Ukrajiny do českého azylu, poslat „šupem“ do míst, odkud se jim podařilo za cenu osobních obětí odejít, je až bezohledné. Ale hlavně – netýká se jen Ukrajinců. I u nás doma se můžeme obávat, že „administrativní odvody“ se mohou změnit v hony na české rekruty a při znalostech českého korupčního prostředí a působení neviditelné ruky trhu v těchto „nových strukturách“ je třeba tento fenomén nepřehlížet.

Fotogalerie: - Gruzínský protest

Někdejší radní ČT Zdeněk Šarapatka neprošel do užšího výběru pro získání nového mandátu v Radě ČT. Zřejmě ho nepodpořili někteří vládní poslanci sněmovního mediálního výboru a liberální vládní strany, které Šarapatku podporovaly, spílají ODS. Čím asi pan Šarapatka popudil vládní zákonodárce?

Domnívám se, že temperamentní vystupování pana Šarapatky na veřejnosti i v soukromí bylo, jak se říkalo v letech první republiky, až nesnesitelně „upřílišněné“. A koho by bavilo obávat se každého dalšího vystoupení pana Šarapatky, který se mnohým, a nejenom zákonodárcům, zdá být kverulantem, člověkem přesvědčeným, že je mu neustále nespravedlivě ubližováno. Třeba je to celé jinak. Kdo tedy vidí do zákulisí, ve kterém se tito lidé pohybují a kdo chce trávit čas, který by se dal věnovat zábavnějším činnostem než věcem, které se mnohým zdají být malichernými.

Pan Šarapatka tvrdí, že „ředitel ČT Jan Souček otáčí ČT k dezolátům“. Všiml jste si něčeho takového?

To je také jeden z výroků, který panu Šarapatkovi na popularitě nepřidá. I když on si myslí, že je tomu právě naopak. Mně označení někoho za „dezoláta“ má povahu rozsudku nad někým, kdo by měl být dřív popraven a teprve později odsouzen. „Otáčet se k dezolátům“ je prázdné, duté slovní spojení, na které se nedá reagovat. Je zřejmě produktem sebestředné arogance a jeho autor pravděpodobně ani nepředpokládá, že na něj někdo bude reagovat. Jde jen o sebeprezentaci a podobně se dá vytvořit desítky expresivních výrazů, které budou s touto v podstatě sebehanou soutěžit. Navíc pan ředitel ČT Souček je ve funkci krátkou dobu a jeho rozhodnutí týkající se provozu této velké organizace nelze dnes jednoznačně hodnotit. Pokud vím, nikdo z Rady ČT s podobně radikální kritikou na posledních patnácti zasedání rady nevystoupil a ať už si o členech této rady myslíme cokoliv, neměli bychom její existenci ignorovat. Ani to, že ve vysílání ČT můžeme pozorovat nikoli překotné změny, ale přece jenom změny. Proto bych si nedovolil definovat tyto změny jako fatální a „dezolátní“.

Rusko rozjelo další ofenzivu, tentokrát přes nový úsek ukrajinských hranic poblíž Charkova. Rusové prý postupují všemi směry. Emmanuel Macron stále mluví o případném přímém angažmá Francie ve válce, ale na druhou stranu poslal francouzského velvyslance na inauguraci Vladimira Putina. Jak se v tom všem má občan vyznat?

Chování pana prezidenta Macrona se mi zdá být v poslední době až zmatené. Nechci tvrdit, že je to tím, že Francie vyhrála poslední válku v roce 1918 a kromě několika svržených hlav států ve prospěch nadnárodních mono- nebo oligopolů, postupně promarnila své koloniální dědictví z 19. a první poloviny 20. stol. V těchto dnech jsme shodou okolností vzpomínali sedmdesátého výročí vyhnání francouzských „cizineckých legionářů“ z Vietnamu a jediné, co Francii zůstalo jako dědictví bývalé imperiální slávy, jsou davy migrantů, které se chtějí usídlit na historických územích čarokrásné kontinentální Francie. Do toho kaleidoskopu podivných až bezradných rozhodnutí francouzské vlády patří i „školení“ francouzské diplomacie, kterým ji obohatil čínský prezident Si Ťin-pching, a která si svou pověst nevylepšila ani pozoruhodným výletem obou prezidentů do Pyrenejí. Stejně jako svéhlavá snaha umístit do programu této návštěvy chřadnoucí popularitu evropské komisařky van der Leyenové.

Také přítomnost francouzského velvyslance v symbolických prostorách „carského dvora“, na kterém se mluvilo a psalo víc než dvě století francouzsky, bylo jen smutným déja vu určené spíše pro domácí, francouzské publikum, o kterém si dovolím předpokládat, že jej ani tato iniciativa francouzského prezidenta příliš nedojme.

Fotogalerie: - Telč malířky Doležalové

Příběh kolem Vrbětic se zamotává. Policie, která případ odložila kvůli nespolupráci ruské strany, pouští do médií teorie o tom, že ruských útočníků bylo víc než předpokládaní dva a upozorňuje na podivnou úlohu majitele české zbrojní firmy. Jak to celé čtete?

Myslím, že kdo chtěl, měl tento příběh přečtený hned v letech 2014–2016. Po deseti letech nevíme nic nového, a tak jde snad jen o dvě věci. Myslí si, ti za vyšetřování odpovědní, že konzumenti jejich zprávy jsou tak prostodušší, že jejich konstruktům uvěří? Nebo jsou i oni tak neschopní a podařilo se jim sepsat jeden z dalších nesčetných příběhů, které se monotónně opakují. Všechny mají stejný „filmový“ rukopis, který opakuje stereotypy Jamese Bonda už skoro víc než půlstoletí. A jejich autoři se neuvědomují, že je nemusíme číst od začátku do konce, ale že stačí znát jméno firmy a všichni víme nejen jak to dopadne, ale i jak to začalo. Jen se k nim nesmí přiblížit takový mistr, jako polský filmový režisér Roman Polanski, který natočí svého Člověka ve stínu (neboli Ghost writer) a všechno na ně prozradí. I když, bude-li třeba, i takového kazisvěta se dovedou zbavit.

TOP 09 nakonec navrhne na vládní funkci po Heleně Langšádlové předsedu sněmovního zahraničního výboru Marka Ženíška. Celá věc s vládní výměnou ovšem stranu poněkud ztrapnila a ozývají se hlasy proti předsedkyni Pekarové Adamové. Že prý ve funkci zpychla a Langšádlovou nechala vyhodit z pomsty. Dostane Miroslav Kalousek možnost stranu převzít a něco s ní udělat?

Myslím, že v tomto skandálním příběhu není třeba vidět viníka jen v paní předsedkyni TOP 09. Kombinace intelektu a vzdělanosti paní Lagšádlové, a také služebnosti akademické a vědecké obce, je natolik smrtícím koktailem, že by mu mohli podlehnout i takoví staří straničtí harcovníci, jako je Miroslav Kalousek. I on je ostřílený ve stranických a parlamentních půtkách, a proto mi není jasné, proč by si přidělával starosti s dětinskými spory uvnitř TOP 09. Navíc my pesimisté už dnes víme, že v příštích volbách nebudou rozhodovat voliči, ale ti, kteří budou sčítat hlasy.

Poznámka o pomstychtivé předsedkyni strany Pekarové Adamové mi připadá, že je to jen další kamínek do bortící se celistvosti nejen současné politické elity, ale dokonce i do neméně otřesené a nespolehlivé české státnosti.

Fotogalerie: - Druhé čtení korespondenční volby

Kometa české politiky Danuše Nerudová má potíže s publikováním v tzv. predátorských časopisech. Vy jste v akademické sféře prožil desítky let. Zaznamenal jste i vy během své kariéry pokusy, jak si „nahonit“ počet publikací, a tedy i akademický kredit?

Samozřejmě, bylo tomu tak vždy, i když trochu jinak. Před rokem 1989 se nedaly v úvodních statích jakékoliv práce vynechat jména „klasiků“. Naštěstí se jejich pořadí měnilo, a tak se nedalo tak lehce opisovat a navíc, ve společenských vědách byla po staletí důležitá obhajoba teze, a nikoliv počet stran nadbytečné makulatury jako je tomu dnes.

Systém promyšleného závodu o počet publikací, citací a bodů ve Spojených státech, dnes i v některých neevropských zemích, půvabně popsal David Lodge ve svých Hostujících profesorech a jeho dalších variantách. Jsou žánrově definovány jako „univerzitní román“ ve Velké Británii a Spojených státech.

Mám kuriózní zkušenost ze Soul National University, ve světovém žebříčku daleko přeď českými a mnoha evropskými univerzitami, a zažil jsem tam něco podobného. Nedávno americká autorka publikovala článek o „spiknutí mafie průměrnosti“ na amerických univerzitách a zase to není nic nového. Snad jenom to, že na PC při přepisu své teze může u nás autor zvětšit formát písma a má z toho sice ostudu, ale jeho sociální postavení v akademické obci a v politice se nemění.

O paní ministryni Langšádlové se vzrušeně diskutovalo několik týdnů, ale nikdo nevěnoval pozornost jejímu titulu B.c. a nikdo se nezeptal, jaké bylo téma její práce, kdo byl vedoucím této práce, kdo oponentem a zda svou práci vůbec obhájila, nebo ne. Podobný, ne-li větší, byl v SRN skandál okolo MNO Karla-Theodora zu Guttenberga, oblíbence Angely Merkelové, s rodopisem snad až k Bismarckovi, a jeho plagiátu, který pořídil za pomoci části své rodiny. Je to jednoduché, vysokoškolské prostředí není zárukou bezúhonnosti, ale u těch, kteří se ženou za prebendami v EU, by to snad mohlo být pod větším dohledem.

Psali jsme:

Pravý účel migrace. Jde o válku. Zbořil beze strachu

Kat, blázen a král... Zbořil o fungování dnešní moci. A „Rychetského ideální model“

Soupis branců. Zbořil k tomu, co prošlo bez pozornosti

Nenápadná zmínka od Fialy. Ale Zdeněk Zbořil si všiml. O co jde v USA

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.