Ministr práce Marian Jurečka v úterý předloží vládě zřejmě už definitivní podobu důchodové reformy. V ní se počítá se zavedením mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití, resp. zvyšování důchodového věku i po roce 2036. Nově by se lidé v 50. roce svého věku měli dozvědět, kdy půjdou do důchodu. Jak tenhle návrh hodnotíte?
Musíme to rozdělit na to, co rozumné je a co rozumné není. Rozumné je, aby zhruba těch 15 let před nástupem důchodového věku dostal člověk informaci, kdy asi do důchodu půjde. A jestli to nakonec bude o půl roku nebo o rok dříve či později, to už nehraje roli. Těch 15 let je úplně hraniční doba, aby ten padesátník, pokud nemá odkládané peníze bokem na důchodové spoření, životní pojištění nebo se jinak nezabezpečuje na stáří, tak urychleně učinil. I když za 15 let se už moc čarovat nedá. Penzijní připojištění má smysl odstartovat ne zhruba 15 let před důchodem, ale 30 let před důchodem.
To znamená někdy v 35 letech, protože měsíční úložka tisíc korun, když si odmyslím inflaci, mu za 30 let spoření udělá na tu dobu dožití zhruba dvojnásobek. Dostane tedy z toho svého účtu dva tisíce měsíčně, nehádejme se o desetikoruny. Tak to prostě vychází. Tohle je nesporné. Ale tenhle mechanismus už dávno funguje, to není žádný Jurečkův objev. Dlouhodobě – už od roku 1995, kdy byla poslední důchodová reforma – se ví, kdy budou lidé odcházet do důchodu. Tohle je praxe, která tu funguje 30 let, to není žádný objev.
Jak nahlížíte v této souvislosti na užití termínu věk dožití?
Máme vůči Rusku cítit vděčnost za osvobození od německého nacismu?Anketa
To je velký odborný problém. Existuje zhruba třetina expertů, klobouk dolů před nimi, kteří říkají, že doba dožití je to pravé ořechové. Zbývající dvě třetiny expertů říkají, že je to ptákovina, protože doba dožití je nesmírně citlivá na takové průšvihy, jako bylo 40 tisíc mrtvých převážně starých lidí za covidu. Tehdy se ta doba dožití naráz dramaticky zkrátila, protože zemřeli především lidé starší 65 let. Jestli na něco navázat věk odchodu do důchodu, tak na prodlužující se dobu života, pokud možno prožitého ve zdravém stavu.
To je velice důležité, protože něco jiného je člověk, kterému je 65 let, je zdravý jak řípa a pracuje ještě osm let, jako jsem pracoval já, jiný se dožije sotva 63-64 let, a to ještě musel jít předčasně do invalidní penze. Vždyť také důchod před sto lety byl původně formou invalidní penze. Lidé byli tehdy tak vyčerpání, že nezbývalo nic jiného, než aby jim stát platil důchod. Ale to je historie, ovšem historii je třeba znát.
Určitě ji znají ti, co se penzijní reformou dlouhodobě zabývají. Jaká stanoviska mezi odborníky převládají?
Byl jsem přizván k jednání České demografické společnosti. Je to parta, která se věnuje důchodové reformě, je to nějakých 15 lidí, všichni se navzájem známe a víme, která bije a tu reformu jsme schopni napsat za týden. Ale to by nás ti politici museli poslouchat. Jenomže tady si každý z nich přihřívá svou politickou polívčičku, shání body a dělají tyhle vylomeniny. A my jsme analyzovali materiál pana Jurečky a řekli jsme: ‚Není to úplná pitomost, ale není to to pravé ořechové. Tudy cesta nevede.‘ Když se podíváte na jeho návrh a stanovisko komise, které je na webu, tak z toho vyplývá, že Jurečkův návrh má zuby. Je nerovnoměrný, nedemografický a je diskriminující v případě vývoje, který se nedá předpokládat, takže bude mít výkyvy, jako měl po covidu.
Navrhli jsme proto mnohem elegantnější variantu, spravedlivější, která je demografická a férová, a to je metoda, kterou jsme připravili už v roce 2016, to byla ta poslední Potůčkova komise. Měli jsme tam přizvané demografy, počítali jsme to a velmi dlouho jsme o tom diskutovali. Ale existoval tam obrovský konsensus, že věk odchodu do důchodu by se prodlužovat měl. Ale jen spravedlivě, demograficky a zase na principu takovém, aby v důchodu mohl každý člověk prožít zhruba čtvrtinu života. A protože tuhle informaci vláda má, má ji každých pět roků od statistického úřadu, tak jsme řekli, ano, do roku 2036 se s tím hýbat nebude, možná ještě déle, ale je pravděpodobné, že ten věk v nějakém horizontu deseti let čtvrtina života bude už znamenat, že ten člověk do důchodu nemůže jít v 64 ani 65 letech, ale možná v 65 a půl.
Psali jsme:
Mluvíte o konsensu mezi experty. Proč se tedy jejich závěry nepromítly do praxe a už tehdy nebyla důchodová reforma přijata?
Sice jsme to vládě doporučili, ale tenkrát – a je mi to velice líto, protože já jsem pro sociální demokracii dlouho pracoval – se báli, že to je politicky neúnosné. Chtěli se distancovat od pravičáka typu Nečase a lidí okolo něho, kteří přišli s reformou ještě za Drábka, kdy se věk odchodu do důchodu měl zvyšovat do nekonečna. Tak řekli ne, z politických důvodů to zastropujeme na 65 letech, přes to nejede vlak a naženeme si hlasy. Nenahnali si žádné hlasy, žádnou politickou slávu na tom nezískali, naopak úplně se znemožnili, a teď jsou kolem toho takové tanečky.
Hranice 65 let je naprosto mýtická, je to nějaký fetiš. Je jasné, že prolomena bude, jenom není jasné kdy. Ale když bude prolomena, tak bude důležité, aby byla prolomena férově a aby o tom lidé věděli v dostatečném předstihu. Jsem ve velkém rozporu se svými přáteli a kolegy z odborů, z levice, s komunisty, se socialisty i s ANO. Ale tohle je můj odborný názor a dokážu ho odborně obhájit.
V předešlé odpovědi jste hovořil o čtvrtině života strávené v důchodu. Když mluví ministr Jurečka o 21 a půl roku, tak mi to připadá, že to je téměř totéž. V čem je tedy spor?
Bavíme se o suchém z nosu. Jsou to jenom politické rituální tanečky, kdy se politici bojí toho, že když řeknou něco určitého, že ztratí hlasy. Ti politici se úplně zbláznili. To nejsou politici, to jsou populisté. A jsou to vystrašení populisté, protože se bojí negativní odezvy. Tahle republika dlouhodobě chřadne, že nemá žádného politického vůdce, který by se nebál nálad obyvatelstva. A k tomu část médií, která živí reklama, ten bulvár, udává tón politické diskuse. Vždyť to je katastrofa, co se tu děje. Penzijní reforma je toho úplný etalon. To je učebnice populismu a hlouposti.
Ing. Marian Jurečka
Dalším hojně diskutovaným bodem důchodové reformy jsou postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů. Vypadá to dost nespravedlivě, ale je to jediné možné řešení?
Je to sociální sadismus. Fialova vláda se jako čert kříže bojí zdanit bohaté a operuje jenom výdaji a schodkem rozpočtu. Proč nehovoří o příjmech? Proč nemluví o tom, že by se příjmy daly výrazně posílit? Přece každá mince má dvě strany. Samozřejmě ta neschopnost řešit generaci Husákových dětí se projevuje v tom, že všichni mají hrůzu z toho, že se prohloubí schodek rozpočtu jen kvůli důchodům o nějaká tři, čtyři procenta. Kristepane. My dáváme na důchody 8-9 procent, ale jiné země dávají také 9, 10, 11, 12, 14 a žijou. A nehroutí se. Tady je spousta demagogie, spousta lží a spousta zbabělosti.
Máme příšerně nastavený daňový systém, který v podstatě ožebračuje střední a nižší třídu, u nichž jsou ty daně extrémně vysoké, zdanění práce je o 10 procentních bodů výš, než by mělo být. Nezdaňuje se kapitál, všichni se bojí na ty kapitalisty sáhnout. A pak si vymýšlejí, že skrouhnou důchodce, kteří se neumí bránit. Vždyť je to prasárna, nic jiného. Vím, že na tom jednání na Hradě byl Vláďa Bezděk, bývalý šéf důchodové komise, kde se také rozumně dohodli. Závěry dosažené mezi odborníky jsou jasné. Ale politici se toho bojí jako čert kříže. Je to od nich obrovské farizejství a faleš.
Lidem, kteří i v důchodu dál pracují, by se místo mírného trvalého zvyšování penze měly nově začít odpouštět sociální odvody. Odpuštění sociálního pojištění pracujícím starobním důchodcům a důchodkyním navrhovalo ministerstvo práce do zákona už na podzim 2022. Výpadek příjmů na pojistném se tehdy odhadoval na čtyři až 4,5 miliardy korun ročně. Ale ministr financí Zbyněk Stanjura se hrozil propadu příjmů státního rozpočtu a tak ho loni vláda z projednávané novely vyškrtla. Jurečka ho do reformy teď vrací. Co tomu říkáte?
Ze strany pana ministra Stanjury je to festival kreténství, to se nedá jinak nazvat, ať se na mě nezlobí. Tohle daňové zvěrstvo, které tady trvá přes třicet let, minimálně od roku 95, kdy lidi v tom věku, kdy mají nárok na důchod, z práce v podstatě vyženeme, protože to ‚pocukrování‘ a ta motivace, aby v té práci dál zůstali, je směšná. Nedivím se, že Česká republika patří mezi evropské rekordmany v podílu populace, která se dožívá důchodového věku a okamžitě odchází do důchodu. Ve spoustě jiných zemí panuje rozumné stanovisko, aby člověk, pokud může, pokud chce, pokud mu stát umožní dobré podmínky, zůstal pracovat do 66, 67, klidně do 70. Proč ne?
Vím, že řada článků v Parlamentních Listech pochází z pera pana docenta Radima Valenčíka. Ten to spočítal. Jeho materiál má Jurečka, má ho Babiš. Proč si ho pořádně nepřečtou? V tom s ním držím basu.
Stanovit tedy natvrdo věk odchodu do důchodu považujete za nesmysl?
Je to zbytečné. Všichni jsme kdysi básnili o švédském modelu. Ve Švédsku, když má člověk nárok na důchod, tak si nechá spočítat od úřadů, jaký by ten důchod měl být. A podívá se, jestli se mu vyplatí dál pracovat, nebo nevyplatí, a podle toho se rozhodne. Ve Švédsku je podíl těch, co dál pracují, čtyřikrát větší než u nás. Protože jejich politici přemýšlejí hlavou, a ne prostě jako účtař, jako Stanjura, že by ho to stálo na příjmech na sociálních odvodech. To je politika škudlilství, která nemá obdoby.
V německém systému, který, bohužel, prosákl ještě za Rašína do Rakouska-Uherska a k nám za první republiky, když je nějaký problém, tak se začne šetřit. Anglosasové to dělají jinak. Začnou víc vydělávat. O tom to přece je.
Valenčík a já navrhujeme takovou důchodovou reformu, kdy odchod do důchodu bude formálně dán, ale ten člověk se rozhodne podle toho, jestli se mu do důchodu vyplatí jít, nebo nevyplatí. A zváží si svoje možnosti. A teď nechávám bokem tu rošťárnu, kterou zavedl Klaus a Vodička před 30 lety, kdy zrušili ty kategorie.
Na ty jsem se chtěl také zeptat. Je dobře, že se budou znovu zavádět hranice pro dřívější odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání?
Sviňárna byla, že se zrušily. To byla euforie toho trhu, že trh všechno vyřeší, že huťaři a další těžké provozy zaměstnance lépe zaplatí a ti si vytvoří firemní penzijní fond. Sliby jsou chyby. Trvá to už přes 30 let. Jen to tímhle vracíme do normálních poměrů. Nic jiného se neděje. Ti katedroví ekonomové, kteří tu ekonomiku zavedli po 90. roce do těch průšvihů, konečně pochopili, že něco bylo špatně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Lojza z Liberce
