V malých obchodech vlastně začíná a zároveň končí prodej kalendářů. Ty si lidé nakoupili před koncem roku v supermarketech, kde na rozdíl od maloprodejen tehdy byla „ruka Páně otevřená“.
Vítejte, obálky!
Zajímavou komoditou jsou obálky. Jak říká zákazník Jan Kokr v jednom z plzeňských obchodů, obálky koncem roku prostě došly. „A byly jen na poště, ale za osm korun kus! Sice tvrdší, ale když v papírnictví ji dostanete za kačku, tak je to rozdíl, že.“ A v supermarketech byly prakticky vyprodané, i ta velká balení.
„To jsem ještě nikde nikdy nezažil,“ kroutil hlavou podsaditý padesátník. Prý sběratel, který posílá svým kolegům ve světě čisté pohledy a další zajímavosti. „Samozřejmě že ty nejlevnější obálky byly na poště beznadějně vyprodané…“
Fotogalerie: - Sám v Praze
… jakéhopa a kolikátého máme…?
„Kalendáře skoupily velké řetězce, takže u distributorů a výrobců už na konci roku vůbec nebyly,“ říká jedna z prodavaček papírenského zboží. „Teď už je to uvolněné, ale kdo si koupí kalendář nebo diář koncem prvního měsíce, i když bude za dobrou cenu? Vyhráli ti, kdo si jej koupili na podzim, nebo dokonce koncem prázdnin.“
Není to nic divného, jen se podívejte na nabídku třeba sladkostí – už jsou v prodeji velikonoční náměty. Že je poněkud uhozené kupovat si čokoládové vajíčko v polovině ledna? Svět se zbláznil…
V nabídkách papírnictví vidíte obrovské množství čínského zboží. Obyčejné samolepicí barevné papírky jsou také ze země draka. Ale prý to bude dražší, protože doprava vázne, pronájem kontejnerů je pomalu o polovinu výše. Přesto si lidé budou kupovat propisky a poznámkové bloky z Číny, než aby upřednostnili české výrobky, třeba z brněnských papíren…
Psali jsme:
Intimitě zdar
Kdo by měl sestavovat vládu?Anketa
„Chtějí úplně zničit maloobchod,“ říká mladá žena táhnoucí za ruku vřeštícího potomka, který jako chlapeček není zrovna nadšený prodejnou určenou a priori pro jeho bezproblémové capkání a raději by uvítal nějaké hračky či knížky.
„A proč nejsou otevřena knihkupectví? To aby se prodávaly jen sračky od zahraničních vydavatelů, s mrzkým překladem, odpudivou ilustrací a po našich autorech neštěkne pomalu ani pes,“ konstatuje před zavřenými dveřmi jednoho z plzeňských prodejců knih žena tak v předdůchodovém věku. Otázka jistě zajímavá, ale měla by být určena do povolaných uší, nikoliv na téměř liduprázdnou ulici.
Klausův gáblíček
A absurdit je více, v tom jsme jako Česká republika unikátní. Sociální kontakty minimální, kávu si sice můžete dát, ale na stojáka. „Pokud tedy nejste expremiér Klaus, který si v restauraci na necelou hoďku odskočí a jistě si tam dá nějaký dobrý gáblíček,“ konstatuje paní a mávne rukou. „Vždycky platilo ty pán, já kmán a na obyčejné lidi je třeba přísnost…“
Obchody lákají, ale velký byznys se nedělá. Šikovné otevření velkých prodejen před Vánoci bylo obrovskou podpásovkou pro ty malé. Stejný metr podle řady lidí tady prostě neexistuje. Kdo víc křičí, je vyslyšen. Tomu se říká lobbismus. Anebo alibismus?
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
