V současné době na problém vrhla světlo kauza Vrbětice, ale není zdaleka první. Na to, že z policejních spisů a od tajných služeb unikají věci, které by měly být tajné, upozorňují jak někteří odborníci, tak politici. Nyní i režisér a porevoluční předseda KSČM Jiří Svoboda.

V souvislosti s tajnými službami zmiňuje na svém blogu období po druhé světové válce, kdy se KSČ podle pokynů sovětských poradců opírala stále intenzivněji o infiltraci členů KSČ do orgánů bezpečnosti, především Státní bezpečnosti, která po skončení války plnila nejen státně bezpečnostní službu, ale také službu zpravodajskou. „Političtí představitelé trpěli iluzí, že tak mocensky ovládnou tyto složky a jejich prostřednictvím společnost. Ve skutečnosti bezpečnostní a zpravodajské služby za zády se sovětskými poradci ovládli směřování společnosti, ale i KSČ,“ říká Svoboda a opírá se o citaci stížnosti funkcionářů, známou ÚSTRu: „...že StB kontroluje stranu, ale nikdo z aparátu KSČ nekontroluje plnění stranických úkolů Státní bezpečností.“

StB se tak úmyslně podílela na vytvoření situace, která vedla k odsouzení Milady Horákové. Svoboda ovšem podotýká, že hlavní strůjci zpravodajských her a štvanice proti „nepřátelům republiky“, Karel Šváb, Bedřich Reicin, Osvald Závodský a i Rudolf Slánský, byli zanedlouho sami zatčeni, odsouzeni k smrti a popraveni. A všímá si, že popraven byl též André Simone, redaktor Rudého práva. „Rudé právo bylo pověřeno iniciováním reakcí veřejnosti na procesy prostřednictvím několika tisíc rezolucí. Média jsou za takových okolností vždy organizátory masových štvanic s palcovými titulky,“ říká režisér.

„Zločinné procesy padesátých let a perzekuce tisíců dalších občanů byly výsledkem dominance zpravodajských a kontrarozvědných složek nad politickým vedením státu. Politici KSČ se jejich prostřednictvím chtěli nejprve dostat k moci a posléze udržet u moci,“ konstatuje a dodává, že zpravodajské a kontrarozvědné služby konfabulují a vytvářejí konstrukce pod falešnou vlajkou. Tvrdí, že za tímto účelem infiltrují i do mediálního prostředí, kde si vybírají k šíření polopravd a provokací „pseudonovináře“. A politici pak tyto produkty tajných služeb používají k mediálnímu lynči svých protivníků.