Miloš Zeman je známý svojí kritikou intelektuální nedostatečnosti českých novinářů. Některým „debilům" či novinářskému „hnoji" - jak v minulosti vznosně a neurážlivě, jak sám doložil, novináře nazval - rozhovory odmítá dávat vůbec. Jeho rozhovor pro sobotní Právo „Zeman: Bátora je poloviční fašista" nám proto konečně odhaluje, jak si takového opravdu inteligentního novináře představuje a které otázky považuje za chytré a hodné jeho odpovědí. A je pravdou, že Jiří Ovčáček ze sebe vydal zcela jistě své rozumové maximum a mnohé své kolegy napříč médii tímto svým výkonem naprosto zahanbil. Ovčáček opět zvedl laťku české žurnalistiky hodně vysoko a bude těžké, dámy a pánové z MF Dnes, Lidových novin, Hospodářských novin a dalších českých deníků, televizí či rádií, ji přeskočit. Zcela neoprávněně byl dosud terčem vašeho posměchu, což dokazuje i tento naprosto unikátní rozhovor Markétky s jejím Mistrem. Nu, považte, už ten nevtíravý, kritický úvod, kterým jistě musel českého pologénia Miloše Zemana vyvést naprosto z míry: „Pane čestný předsedo Strany práv občanů - zemanovci, tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Při pobytu na chalupě na Vysočině, projel jste se už na svém oblíbeném elektrokole, plul jste už na nafukovacím člunu na blízkém rybníku?" Ovčáček, jak vidíte, použil nezvykle formálního oslovení, což muselo Zemana naprosto vyvést z míry, ale obratem citoval českého klasika, aniž by ho jmenoval, čímž Zemanovi ukázal svoji intelektuální převahu a obratem bravurně zaútočil na zásadní politikovy slabiny, totiž jízdu na elektrokole či plavbu na nafukovacím člunu. Zeman se ovšem nedal Ovčáčkovou záludností zmást. Zjišťujeme, že to bylo elektokolo, které dodalo Zemanovi opět potřebnou energii a vysvobodilo jej z utahujících se kruhů uzavřenosti jeho světa. Dozvěděli jsme se také, že Zeman je zavilým optimistou, kdy se nechá unášet na svém nafukovacím člunu po hladině rybníka a doufá, že jej vítr odfoukne zpět, což se však dosud nikdy nestalo. Přesto však stále Zeman, nafukujíc svůj člun, doufá v obrat a pokládaje jej na hladinu rybníka neochvějně věří v příznivý vítr. A to celé uzavírá myšlenkou hodnou opravdového českého patriota, který nechápe, proč lidé jezdí na dovolenou do dalekých krajin, když svá moře máme přeci v Čechách: „je to nádhera, když člověk leží na člunu a pozoruje měnící se krajinu na březích". V pravdě naivové ti, co vynakládají prostředky a úsilí, aby poznali krásy cizích krajin, když si stačí pořídit nafukovací fatru, rozplácnout se na nejbližším kačáku a centimetr po centimetru zkoumat „měnící se krajinu na březích". Tato Zemanova rybníková teorie by stála za rozpracování v programu jeho strany SPOZ. Že se opravdu jedná o hlubší politický odkaz pologéniův je zřejmé hned z následující otázky. Ovčáček nepolevuje v záludnosti a rozjímajícího Zemana okamžitě, bravurním a naprosto nevtíravým oslím můstkem, převede zpět do aktuální politické vřavy otázkou doslova na tělo: „Jak je to s veslováním proti větru v politice?" Zde k překvapení mnohých uvádí jako příklad svého zásadového boje proti mainstreamu svůj boj proti islamistům a zeleným. Naprosto souhlasím s Ovčáčkem, který svůj názor vyjádřil nepoložením otázky, kterou by naopak položili novinářští „debilové" a „hnůj", totiž co že má tento postoj společného s „veslováním proti větru". Jen naprostí imbecilové mohou přeci namítat, že je česká společnost vůči muslimům intolerantní a že zelení přeci nejsou masovým politickým hnutím.

Vrcholem celého rozhovoru je však pologéniův výrok „Bátora je polofašista". Tím Zeman musel Ovčáčka naprosto odzbrojit, neboť ten se ani nezeptal, jak se tento názor shoduje s dřívějšími Zemanovými výroky, že umírněný muslim je stejný nesmysl jako umírněný nacista, které pronesl ve stejném rozhovoru pro týdeník Reflex, v němž se hrdě hlásí k citátu Winstona Churchilla o tom, že mezi fašismem a islámem existuje výrazná podobnost. Škoda, pologénius Zeman tak mohl tyto samozřejmě jen zdánlivě logické rozpory vysvětlit. Například tím, že polofašista není to stejné, jako umírněný fašista nebo umírněný muslim či nacista, že je to přece naprosto něco jiného. Někdo může být přeci poloviční muslim, poloviční nacista či poloviční fašista, tedy takový pohodový nácek, fašoun, muslim. Mohl by použít jeden ze svých bonmotů, že člověk má přeci dvě oči, jedno může přimhouřit a vidí jen polovičního fašistu či polovičního muslima, kdežto na to, aby někdo viděl umírněnost, se přimhouřit nic nedá. Cha cha cha! Jde přeci o to, kdy a kdo takového člověka hodnotí a hlavně kdo se ho zastává, v tomto případě jeho oblíbenec Václav Klaus. Tento přístup se nazývá teorií relativity a je, jak ví přece každý jen trochu vzdělaný člověk, teorií vynalezenou oblíbeným autorem pologénia, totiž Albertem Einsteinem na začátku minulého století, takže jsme měli dost času si od něj alespoň něco přečíst. Prostě pologeniální. Pologénius Zeman tak vlastně radí muslimům, jak se mají zříci své nebezpečnosti, vymanit se ze své teroristické civilizace, stát se polomuslimy: stačí následovat příkladu Bátory. Tedy číst a souhlasit s Václavem Klausem. Naprosto pologeniální!

Obdivuji Miloše Zemana, který kritizuje současnou vládu pro její neschopnost a vidí naději ve své straně SPOZ, neboť Věci veřejné zklamaly. Jak důsledné provedení teorie relativity v praxi! I po volbách v roce 2006 viděl Miloš Zeman ohrožení a zabránil nástupu vlády s účastí ČSSD tím, že přesvědčil dva poslance zvolené za ČSSD Melčáka a Pohanku, aby podpořili kabinet Mirka Topolánka, která byla zcela jistě jednou z nejlepších vlád po roce 1989. Škoda, že ještě před volbami 2010 odešel Mirek Topolánek, který ve svém památném projevu v hotelu Hilton prohlásil, že SPOZ je projektem proti Jiřímu Paroubkovi a Miloši Zemanovi za to slíbil funkci prezidenta. Přesto se Zemanovi se SPOZ podařilo získat 4,7% voličů, což umožnilo splnit Zemanovi alespoň část svého slibu, totiž vznik Nečasovy vlády a odchod Jiřího Paroubka a ukázat tak, jak je zásadový politik, který plní své sliby. Když dnes Zeman vidí naději, že SPOZ nahradí na politické scéně Věci veřejné, zdá se, že z něj opět promluvil erudovaný prognostik: Je zřejmé, že je zde organizační, ekonomická i myšlenková spřízněnost mezi panem Bártou a panem Šloufem a stejné je to i s osobnostmi v čele těchto stran, panem Johnem a Miloše Zemanem a jejich postavením vůči těmto dvěma faktickým předsedům. A co nedokončil Bárta s Johnem v čele VV, dokončí zcela jistě Šlouf se Zemanem s jejich SPOZ. Věřme, že SPOZ bude důstojnějším nástupcem VV.

Jsem unešen ze Zemanovy kritiky „nechutného Paroubkova projevu", neboť to byl právě Miloš Zeman, který zosobňoval v české politice symbiózu mezi sečtělostí a vybraným slovníkem. Jeho slovní projev v letech 1993-2002, toť bible politické korektnosti, slovník politické koketérie! Oproti Paroubkovi, který používal nechutná archaická slovní spojení, kterým někdy lidé nerozuměli a museli jejich význam hledat v zatuchlých slovnících, to byl přímo rajský zpěv. Politicky korektním a naprosto správným je i aktuální Zemanův výrok, že ženy by měli mít zakázáno řídit auto. To by Paroubek nikdy neřekl, protože si to, sprosťák, ani nemyslí!

Jako byla vrcholem Zemanových myšlenek sentence o Bátorovi coby polovičním fašistovi, je vrcholem Ovčáčkových otázek tato: „Když se v křesle, ze kterého s vámi vedu tento rozhovor, pootočím, vidím plnou knihovnu. Co právě čtete?"

Zanechme ironie. Odpověděl bych s narážkou na tento celý rozhovor jinými Zemanovými slovy: „Číst texty hlupáků je někdy stejně tak inspirující, byť v obráceném smyslu, jako číst texty moudrých lidí".

Nemyslím si, že je Zeman blbec, jak už jsem jednou napsal. Je to sečtělý člověk a proto jsem se snažil s nadsázkou v tomto textu ukázat, jak dokáže umně využít své sečtělosti, naší omezené a selektivní paměti a především hlupáků okolo nás. Zeman je prostě - parafrází jeho slov - pologeniální!

Publikováno se svolením vydavatele.