Jsem v těchto dnech často dotazován, co říkám na změnu kanonického práva papežem Františkem, která explicitně umožňuje ženám vykonávat funkci lektorek, akolytek a ministrantek. Asi novináře, dychtící po střetu a mém konzervativním vymezení zklamu: neříkám na to totiž nic, co by stálo za povšimnutí. Pokud někdo sleduje bohoslužby, tak se s touto praxí setkává už po několik desítek let. Ano, je pravda že církevní kodex z osmdesátých let 20. století hovoří o těchto funkcích a aktivitách v mužském rodě, ale příslušné církevní dokumenty mluví i o ženách. Tedy ze strany Svatého Stolce a papeže Františka se nejedná o žádný revoluční krok, ale o určitou novelizaci, která sladí literu předpisů s každodenní praxí.
Spekulace, že papež František otevírá cestu ke kněžskému svěcení žen je z tohoto pohledu mimo téma. Jedná se o něco jiného. Podobně s tvrzením, že by se katolická církev "konečně" mohla otevřít ženám: ženy u nás běžně vykonávají kaplanskou službu v nemocnicích, veznicích či armádě; když je to potřeba podávají eucharistii a dokladem ženského prvku v církvi mi je i školství, charita i mnohé biskupské úřady (včetně církevního soudu), ve kterých (mnohdy značně) převažují ženy. Skutečně si tedy nemyslím, že bychom co do feminizace církve byli někde na štíru.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV