Politik a podnikatel Andrej Babiš mě nepřestává fascinovat. Má geniální dispozice pro zacházení s mediálním světem. Umí na pár řádcích semlít páté přes deváté a vytvořit zcela novou virtuální realitu. Z jeho bludů a nesmyslů se mě dotýká jen jediná věta, a to je ta, že jsem ho žádal o podporu pro výstavu své přítelkyně a žádal ho o schůzky.

Takže jaká je pravda: O schůzky mě vesměs žádal on, a to až na tu poslední, kde jsem mu řekl, že když koupí vydavatelství novin a zároveň bude provozovat politickou stranu, tak pro něj nemohu pracovat. Vysvětloval jsem mu jako malému dítěti, že vlastnit nejsilnější noviny a přitom usilovat o politickou moc a ještě navrh pobírat ohromné státní dotace je otřesný konflikt zájmů a že to nemá dělat. To malé dítě tuto malou násobilku bohužel nepochopilo a výsledkem je nyní zprzněný tiskový trh.

A co se týče té podpory pro výstavu, tak je to docela prosté. Zatímco se Andrej Babiš snaží navodit dojem, že jsem po něm chtěl peníze, tak skutečnost je taková, že jsem ho v době, kdy ještě přímo neohrožoval svobodu slova v České republice, požádal o zhruba sto kilo věpřových a hovězích kostí, tedy o odpad z jeho masokombinátu Kosteleckých uzenin. Z těch kostí vznikla zajímavá výtvarná instalace ve tvaru gotických oken. Za těch několik věpřových a hovězích kostí panu Babišovi moc děkuji.