Přepište dějiny, historie musí být rasově vyvážená
Apoštolové pokrokových zítřků dobývají další mety svého tažení za sluníčkovou multikulturní budoucností. Chápou totiž, že platí Orwellovo: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.“ A tak se rozhodli minulost přepsat a upravit k obrazu svému.
Co byste vzkázali Miroslavu Kalouskovi?Anketa
Nejčerstvějším počinem je v tomto směru seriál Bridgerton z produkce americké společnosti Netflix. Ten se údajně odehrává v éře regentví (1811 – 1820) a má líčit osudy tehdejší britské smetánky. Už na první pohled ale vypadá, jak z jiného vesmíru. Představitelé britské aristokracie jsou totiž ztvárněni černošskými herci do té míry, že si člověk nemůže být jistý, zda se děj odehrává v Londýně nebo v Sierra Leone.
Podobně je na tom i seriál The Great z produkce britského Channel 4, který přibližuje divákům (dosti stylizovaným způsobem) osud ruské carevny Kateřiny Veliké. A i tady nalezneme na petrohradském dvoru celou plejádu více či méně významných postav, které ztvárňují černošští herci a herečky.
Každý, koho by jen napadlo si stěžovat a namítat, že něco takového je historicky nepřesné anebo přímo zavádějící, riskuje, že bude obviněn z rasismus, xenofobie a vůbec všemožných zlých zpátečnických myšlenek. Přece proč by třeba Karla IV. nebo Jana Žižku nemohl hrát třeba Denzel Washington nebo Morgan Freeman?
Fotogalerie: - Televizi lidem, ne stranám
Odehrává se historické drama v minulosti?
Asi mohli, a nepochybuji, že by je zahráli dobře, ale mělo by to asi stejnou logiku, jako kdyby Otce vlasti a slavného husitského vojevůdce ztvárnily Tatiana Vilhelmová s Aňou Geislerovou. Nebo jako kdyby si Jiřina Bohdalová střihla roli Rychlonožky v nové adaptaci Rychlých šípů.
Dokážu pochopit snahu tvůrců dát příležitost hercům s nejrůznějšími kořeny a barvou pleti. Jedním z principů historického dramatu však je skutečnosti, že je jeho děj zasazen do historie. Určitá epocha nebo doba slouží jako kulisa. A aby kulisa odpovídala, měla by být pokud možno historicky věrná.
Nečekáme přece, že Julius Caesar před překročením Rubikonu vytáhne z kapsy hodinky ani že Marco Polo si místo výpravy do Číny začne s Kublaj-chánem skypovat. Prostě princip historického dramatu spočívá v tom, že nám přibližuje život v určité době, do které zasazuje příběhy. Ty by se ale zpravidla mohly odehrávat i v dobách jiných a proto nechápu a nerozumím, proč se tvůrci Bridgertonu, The Great a jim podobní rozhodli znásilnit žánr historického dramatu.
Jediným vysvětlením tak je, že se snaží zfalšovat historii. My to dnes vidíme a víme. Ale co naše děti? Opravdu chceme za 10 let říkat věty jako: „Mařenko, Karel IV. byl běloch.“ Nebo: „Pepíčku, tehdy v Rusku u dvora žádní černoši nebyli, ale neříkej to ve škole. Nechceme mít problémy.“
Byli i bílí otroci?
Je to přitom paradoxní. Tvůrci, kteří se údajně snaží pomoci etnické menšině, ji ve skutečnosti dělají mědvědí službu.
Otrokářství byla strašná praxe. Zbavit lidi svobody a nakládat s nimi jako se svým majetem. Vytrhnout je z jejich domácího prostředí a odvézt je na druhý konec světa. Právě tohle ještě v 19. století zažívaly milióny lidí převážně černé barvy pleti.
Hstoricky sice neplatí, že by se otroctví týkalo jen černochů. Ve starém Řecku mohl kupříkladu do otroctví propadnout ten, kdo nebyl schopen spácet své dluhy. A ve středověku vikingové doslova lovili Slovany na Rusi a prodávali je na trzích ve zbytku Evropy. Ostatně svolo slave (česky otrok) vzniklo odvozením ze slova Slav (česky Slovan).
Otroctví tak není výlučně černošská záležitost, ale chápu, že je neoddělitelnou součástí černošské historie a chápu rovněž, že je potřeba tohle zlo připomínat. Pokud bychom ho totiž z naší historické paměti vytěsnili, tak bychom riskovali, že by se mohlo opakovat.
Ale přesně tohle tvůrci Bridgertonu a The Great dělají. Konstruují svět v kulisách, které nebyly, a vydávají to za historické drama. Pokud bychom jim to měli uvěřit, jak bychom mohli nadále věřit, že se transporty otroků z Afriky týkaly jen černochů a že na plantážích amerického jihu nebyli zotročováni v masovém měřítku i běloši?
Jsou všichni Afroameričané dost černí?
A teď si představte, že bychom uplatnili logiku, že v historických dramatech je potřeba prosazovat diverzitu. Takže bychom v Česku natočili snímek ze života osudem těžce zkoušených bratrů, které otrokáři přepravili do Ameriky, kde teď musí dřít v potu tváře a sbírat na plantážích bavlnu. A tychle dva bratry by ztvárnili Daniel Landa a David Matásek. A jako třešnička na dortu by v roli otrokáře debutoval Rey Koranteng.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Mám pocit, že za takovouhle ptákovinu by nám ve světě nezatleskali. Ale přesně tímhle směrem (byť v bledě modrém) se současná tvorba ubírá. Nebo si zkuste představit, jaké nadšení by v afroamerické komunitě způsobilo oznámení, že titulní roli ve výpravném životopisném snímku Martin Luther King si zahraje Tom Hanks. Z toho by bylo tolik radosti, že by v jejím světle násilné protesty Black Lives Matter vypadaly skutečně jako pokojná shromáždění.
A vlastně si to nemusíme ani představovat. Stačí se podívat, s jakou se potázaly některé hollywoodské hvězdy. Předloni vyvolalo bouři obsazení Willa Smithe do role otce tenistek Williamsových, kdy mu část aktivistů vyčítala, že není dostatečně černý. Podobně se se zlou potázala i Zoe Saldana, která si v roce 2016 dovolila ztvárnit ve snímku Nina jazzovou hudebnici Ninu Simone. I Saldana nebyla dostatečně černá a nakonec ji politicky korektní úderka donutila k omluvě a Saldana prohlásila: „Je mi to tak líto. Dnes už to vím a už to nikdy znovu neudělám. [Nina Simone – pozn. překl] byla jedním z našich titánů a měl jí hrát někdo jiný. Někdo jiný měl říct její příběh.“
Nějak se nemůžu ubránit dojmu, že tehdy na Smithe a Saldanu útočili titíž lidé, kteří dnes oslavují Bridgerton a The Great jako skvělé příklady, jak rozvíjet multikulturní společnost, posilovat diverzitu a bojovat proti rasismu a xenofobii. Pokrytectví šampiónu politické korektnosti (nejen) v tomhle ohledu totiž nezná mezí. A nevyhýbá se dokonce ani tvůrcům Bridgertonu, kteří to začínají schytávat od části aktivistů, protože prý upřednostují „světle černé“ herce před „tmavě černými“.
Jako obvykle tak začíná revoluce požírat své vlastní děti a my, co věříme v normální svět, bychom měli začít doufat, že je sežere všechny a pak umře hlady.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
