Je jasné, že projekt sKaret skončí, ale ministryni práce Müllerové se to ani trochu nelíbí. Podle jejího názoru jde o krok zpět.  Lidé si navíc často stěžují, ani nevědí na co.  Pokud si např. stěžují, že v obci není žádný bankomat a nevědí, jak se dostanou k penězům, zapomínají, že se podařilo dosáhnout dohody s provozovatelem systému, že dávky bude možné i nadále dostávat od paní pošťačky. Nicméně, premiér se vyjádřil jasně a „sockarty“ skončí. Jen dosud není jisté, kolik to bude stát.

Úmyslné podepsání špatné smlouvy se zatím neprokázalo

„Nechci zatím předjímat, z jakého rozpočtu na to půjdou peníze. Musíme se nejdříve dohodnout, kolik to bude stát a jaká je výše případné kompenzace. Teprve až budou za námi všechna jednání s Českou spořitelnou, budeme na vládě jednat o tom, kdo by tyto náklady měl nést a z čí kapitoly se to zaplatí,“ zdůrazňuje ministryně.

Personálně za projekt sociálních karet odpovídá předchůdce Müllerové Jaromír  Drábek (TOP 09) a jeho někdejší náměstek Vladimír Šiška, protože šlo o statutární zástupce ministerstva, kteří smlouvy podepsali. Otázka, zda by za nimi měla jít i případná finanční kompenzace je ale podle ministryně složitější. Muselo by se totiž prokázat, že úmyslně podepsali špatnou smlouvu a to se zatím nepodařilo.

Vyrovnáváte se dobře s postižením? Doplatíte na to

V rozhovoru odpovídala ministryně také na otázku, jak je možné, že dnes posudkoví lékaři označují lidi bez končetiny za v podstatě zdravé a přicházejí o průkazky zdravotně postižených i o nemalé finanční prostředky. Proč se to tedy děje?

„Protože předcházející systém byl založen na 36 kritériích, podle kterých se posuzovalo, zda je člověk invalidní a v jakém stupni. Byl to nesmírně složitý systém a ani zdravotně postižení nebyli k tomuto hodnocení nachýleni. Nelíbil se ani posudkovým lékařům, protože chtěli používat mezinárodní desetistupňovou klasifikaci, která se používá všude kolem nás a hodnotí zdravotní stav jinak. Nikoliv podle diagnózy. Dneska se posuzuje to, jak je člověk schopen se při daném postižení zapojit do života,“ popisuje ministryně.

Fakticky z toho tedy plyne, že je člověk vytrestán za to, že se svým handicapem dobře vyrovnává. Pokud občan přijde o průkaz ZTP ztratí řadu výhod, které mu ulehčovaly život. Dodejme, že tento život si nikdo dobrovolně nevybral, mluvíme o lidech, kteří se s postižením narodili nebo prodělali úraz. Dnes je přidělení průkazu vázáno na nárok k vyplácení určitých dávek. To by se ale mohlo změnit. Podle ministryně dost lidí volá po tom, aby obdrželi průkazku bez dalších peněz. Müllerová jim hodlá vyjít vstříc, takže se handicapovaným spoluobčanům možná blýská na lepší časy.