Po celou tuto dobu si mnoho voličů i členů strany kladlo otázku: byla, či nebyla ODS nucena tolik ustupovat? Ve snaze udržet pohromadě vládu s menšími partnery popřela ODS v posledních sedmi letech řadu svých programových cílů a zásad.

Příkladů můžeme jmenovat mnoho – od přímé volby prezidenta, schválení Lisabonské smlouvy a neschválení amerického radaru až po zvyšování daní a zvyšování byrokracie a administrativy obsažené v množství „evropských norem“. Ano, vedle této „ztráty identity“ přispívá ke ztrátě důvěry řada „korupčních“ kauz, ať již pravdivých, či virtuálních, resp. mediálních. Diví se někdo, že jsou naši členové a voliči roztrpčeni? Topolánkovo vládnutí se zelenými znamenalo stejnou ztrátu identity jako vládnutí s topkou: ODS nesla náklady zodpovědnosti za vše, co vláda dělá. A asi je to tak správně, měli jsme premiéry, kteří před malými stranami nedokázali bránit naše hodnoty. To není výtka, sám bych to také zcela jistě nedokázal a s úctou vzpomínám na okamžiky, kdy se premiér Nečas (spolus Davidem Cameronem) na summitu Evropské rady odvážně odmítl připojit k fiskálnímu paktu. Ihned poté, opět, následovaly výhrůžky představitelů TOP 09 o opuštění koalice…

S výjimkou podpisu Lisabonské smlouvy, k čemuž byl ale objektivně donucen, se Václav Klaus v posledních deseti letech nemusel těchto koaličních kompromisů účastnit. Se svým hradním týmem analyzoval zákony z (jeho) pohledu přínosu pro Českou republiku, některé nepodepsal, publikoval stovky textů a desítky knih a z pozice „nezávislého“ účastníka komentoval dění v podhradí. Během posledních dvaceti let se Václav Klaus vyprofiloval v politika minimálně evropského formátu. Jeho kritické knihy o evropské integraci, euru či globálním oteplování jsou překládány do desítek světových jazyků. Jsem si vědom toho, že mne po těchto slovech osočí skupina kritiků Václava Klause a budou tvrdit pravý opak. Myslí si však někdo, že Václav Klaus po třiadvacetiletém působení ve vrcholné politice složí ruce do klína a bude debatovat v klidu hanspaulského zámečku?

Václav Klaus si jako jediný může dovolit hlasitě kritizovat chybné kroky ODS z minulosti a navrhnout jejich nápravu. Nebyl přece jejich součástí a kritizoval je vždy. Nikdo jiný nebude pro veřejnost důvěryhodný, když bude navrhovat snižování byrokracie, podporu podnikání či kritický postoj k bezhlavé evropské integraci. Pro ODS je samozřejmě mnohem výhodnější mít Václava Klause na/ve své straně než v jiném politickém uskupení. Moje osobní představa je funkce čestného předsedy a spolu s Miroslavou Němcovou a Martinem Kubou lídr nadcházejících voleb. Lidé z ODS, kteří tvrdí opak, by měli říci, jaký mají program pro vyvedení strany ze současné krize. Stručně řečeno, s Václavem Klausem uděláme přes 15 procent, bez něj klesneme hluboko pod 10.