Pokud je současná vláda alespoň elementárně zodpovědná, ze soutěže musí vyřadit Rusko a Čínu. Pokud tak neudělá, ukáže nám všem vrcholnou míru bezpečnostní bezohlednosti.

Výčet pozitiv týkajících se současných jednání o tomto klíčovém tendru začíná a zároveň končí u toho, že je vláda vůbec ochotná se s opozicí o daném tématu bavit, respektive ji spíše asertivně informovat. I to ale v současné době není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Argument ministra Havlíčka o tlaku na cenu při maximálním počtu účastníků by mohl být alespoň částečně logický, pokud by ho pan ministr sám nepopřel vlastním návrhem na vyřazení Číny ze soutěže. Najednou mu méně účastníků nevadí a tlak na cenu jde stranou. I přes tento nesmírně důležitý ekonomický aspekt jsou však ve hře i důležitější faktory, jejichž záměrné přehlížení by se nám ve výsledku mohlo prodražit mnohem více.

Kolik miliard stojí bezpečnost a nezávislost naší země? Významné domácí instituce, jako jsou tajné služby či některá ministerstva, se dlouhodobě shodují na názoru, že zapojení Ruska a Číny do tendru je obrovským bezpečnostním rizikem. Zatímco úvaha o vyřazení Číny ze soutěže se zdá jako nepochybně správná, ponechání Ruska ve hře o Dukovany je nehorázným hazardem. Nejde jen o samotný fakt, že v mnoha zemích Rosatom podobné projekty nestíhá dostavět včas, čímž se celý projekt zásadně prodražuje, jde především o snahu Ruska opětovně získat významný vliv v naší zemi. Stát se vydíratelnými ze strany autoritářské země skrze klíčovou zakázku je zkrátka reálné nebezpečí. Ostatně jak škodlivý tento vliv může být, s tím máme stále příliš živou zkušenost.

Smutnou realitou je pak i nijak neskrývaný lobbing nejvyššího ústavního představitele země. Takto náročný a strategický projekt, za který daňoví poplatníci zaplatí stovky miliard, se v žádném případě nesmí stát obětí vládních ústupků neformální rusko-čínské ambasádě v Česku, která nyní sídlí přímo na Pražském hradě. Mentální nastavení současné ruské vlády, která bezesporu stále považuje střední Evropu za sféru svého vlivu, by nás mělo vést k největší míře obezřetnosti. Schopnost Ruska cíleně podstřelit cenu v soutěži nás může stát desítky let nepříjemné závislosti na zemi, která nemá úctu k vlastním občanům, natožpak k zahraničním partnerům.

Vyřazení Ruska ze soutěže není otázka odlišného politického názoru. Pokud se nechceme na dlouhou dobu stát vydíratelnou zemí, je to bezpečnostní nutnost.