„Ministerstvo vnitra nepustilo k prezidentským volbám dvanáct kandidátů z 21. To je strašně moc. Až tak moc, že jsem otevřel příšlušný zákon č. 275/2012 Sb., a na první dobrou jsem tam našel hned dvě podivná či nevhodná, v jednom případě dokonce možná protiústavní ustanovení týkající se registrace kandidátů,“ poznamenal Hasenkopf na svém sociálním profilu.

„Přesto, že někteří kandidáti odevzdali podpisové archy už před několika měsíci, podle zákona mohlo ministerstvo přistoupit k jejich kontrole až v době 66–60 dní před volbami. Za a) pro takový odklad nevidím žádný rozumný důvod, za b) ministerstvo se tím ocitá v časovém stresu a za c) kandidáti, kteří neodevzdali podpisy na poslední chvíli a nechali si časovou rezervu, stejně nedostanou šanci případné nedostatky odstranit. Neumím si tuto hloupost vysvětlit jinak, než že první větu § 26 odst. 1 zákona č. 275/2021 Sb. psali Vogoni,“ poznamenal první věc.

„A tohle už není o blbosti legislativců a zákonodárců, ale o možné protiústavnosti. Přečteme-li si pozorně § 25 odst. 5 a 6 zákona, tak záleží jen na náhodě, jak bude vybrán vzorek pro kontrolu podpisů. Kterákoli parta šprýmařů, elfů či jiného typu politických záškodníků se může domluvit a odeslat tisíce petičních archů s podpisy – a kandidát nemá šanci odhalit, že podepsaní lidé vůbec neexistují. On nemá přístup do registru osob, aby si mohl zjistit, zda Jan Novák, bytem Černá 32, Horní Dolní skutečně existuje, nebo se jedná o smyšlenou identitu,“ dodal. 

„A uvážím-li, že vzorek kontrolovných podpisů namátkově vybírají úředníci ministerstva, tak oni té náhodě mohou pomoci. Protože kandidáti jsou zde rukojmími jednak podepisujících občanů, jednak Ministerstva vnitra, považuji ustanovení § 25 odst. 5 a 6 zák. č. 275/2012 Sb. za ustanovení, které potenciálně narušuje spravedlivou politickou soutěž, a je tak v rozporu s čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s článkem 1 odst. 1 Ústavy České republiky, konkrétně s principem právního státu (jeho porušení spočívá právě v tom, že kandidát nemá možnost kontrolovat, kdo se mu podepsal a kdo bude vybrán do vzorku pro ověření správnosti podpisů.). Sorry, ale výsledek přezkumu působí dojmem, jako by se někdo snažil vyřadit malé kandidáty ještě před prvním kolem, aby nepřekáželi velkým klukům a holkám,“ zmínil také Hasenkopf.

„Totéž jinak: Čistě statisticky by chybovost všech kandidátních listin měla být +/– stejná. Tak jak to, že jedni kandidáti mají chybovost menší než 3 % a jiní 30 %? Buď jsou to naprostí idioti, kteří si ty podpisy vymysleli, i když se na to nutně muselo přijít, a přišlo, nebo o jejich chybovosti nevěděli. Kandidát NEMÁ JAK prověřit správnost podpisů – v praxi tedy neví a nemůže vědět, kolik procent jím odevzdaných podpisů je chybných. To považuji za zcela zásadní chybu systému,“ dodal pak ještě Hasenkopf.