Kancléřčino oblíbené heslo „My to zvládneme“ se ve světle aktuálních zpráv jeví spíš jako zbožné přání než jako odraz reality. Jak uvádí deník Welt, BAMF se ani nepokoušela evidovat, kolik migrantů do Německa dorazilo bez potřebných dokumentů. „Počet žadatelů, kteří nebyli schopni předložit identifikační dokumenty, není součástí statistik sledovaných Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky,“ cituje deník mluvčí úřadu.

BAMF nicméně odhadl, že v minulém roce dokázalo 40 % příchozích osob předložit dokumenty. Znamená to tedy, že celých šedesát procent migrantů tedy dokumenty nemělo a nebylo možné je identifikovat. Přesto byli vpuštěni přes hranice. „Pokud má úředník pochybnosti o zemi původu žadatele o azyl, může být žadatel o azyl nahráván či pozván na další schůzku. Na té si ho vyslechne tlumočník a posoudí, jestli o své zemi původu migrant hovoří pravdu,“ píše deník.

Do Německa přišel od začátku migrační krize zdaleka největší počet migrantů ze všech evropských zemí. Podle Eurostatu ze 750 000 rozhodnutí o azylu bylo učiněno hned 420 000 v samotném Německu. Mnozí z imigrantů navíc zneužívají štědrý sociální systém, když díky registracím pod různými identitami pobírá jedna osoba hned několik dávek najednou. Šéf kriminálního úřadu v Braunschweigu Ulf Küch v rozhovoru pro Hannoverschen Allgemeinen Zeitung varuje před množícími se případy zneužívání systému.

Speciální komise v Braunschweigu aktuálně vyšetřuje asi 300 případů a ty v kontextu posledních měsíců nejsou zdaleka ojedinělé. V loňském roce referoval o dalším asi stu obdobných případů v oblasti Osnabrück deník Neue Osnabrücker Zeitung. Úřady předpokládají, že stejně znepokojivá situace panuje i v mnoha dalších německých městech. „Přicházíme stále na nové a nové případy zneužívání sociálních dávek,“ říká Küch.

„Vše nasvědčuje tomu, že jde o organizovanou záležitost. Ti lidé dobře vědí o mezeře v systému a nestydatě ji zneužívají,“ vysvětluje Küch s tím, že až do května až června 2016 nebyly migrantům při registraci odebírány otisky prstů. „Registrovali se jen na základě fotografií. Když trochu změnili vzhled, mohli provést registraci hned na několika různých místech. Každý věděl, že k tomu dojde, ale nikdo naše námitky neposlouchal,“ zlobí se zkušený kriminalista.

Přílišné otálení úřadů přichází německé daňové poplatníky velmi draho. „Když se jedna osoba registrovala třikrát, už tady mluvíme třeba o 10 000 eurech. A teď si tohle číslo vynásobte třeba tisíci. Většina těchto podvodníků pochází ze střední Afriky. Nevíme o nich často vůbec nic a neexistuje téměř žádná šance, jak to změnit,“ zoufá si policista.