„Bydleli jsme v centru Prahy v ulici Na rybníčku. V noci zazvonil telefon. Už ani nevím, kdo volal. Asi v jednu, ve dvě ráno jsem uslyšel letadla,“ zavzpomínal Stivín na okamžiky v srpnu 1968. Běžel podle svých slov k rozhlasu, kde panoval velký zmatek. 

„Lidi zaraženě koukali, nevěděli, co si mají myslet. Rusové, které sem nahnali, podle mě zase nevěděli, co mají dělat. Bylo to smutné. Podivné,“ vyprávěl Stivín, jenž mimo jiné fotoaparátem zachytil to, jak sovětský tank přejíždí barikádu vytvořenou z autobusu. Fotil z okna bytu jedné známé.  

„Všichni, kdo jsme fotili, jsme se zdráhali to někde ukazovat... V září 1968 jsem s SHQuintetem Karla Velebného odjel na festival do Belgie. Negativy jsem v botě provezl přes hranice. Jeden snímek, ten s tankem, jsem prodal do časopisu. Protože jsem nevěděl, co jsem to měl vlastně ve foťáku za film, bylo zapeklité fotky vyvolat. Negativy byly černé, nebylo na nich skoro nic vidět,“ popisoval Stivín.

„Byl to podraz. Zdálo se mi, že pražské jaro potrvá, že nám to projde,“ dodal.