Obyvatelé Ruské federace truchlí a spolu s nimi truchlí i kulturní svět, Zasáhla ho smrti 92 pasažérů ruského letounu TU-154 mířícího do Sýrie. Vedle novinářů a techniků, kteří měli v této zemi pečovat o ruské stíhačky, cestovalo do země rozbité válečným běsněním také několik desítek členů slavného armádního souboru Alexandrovců. Letoun se bohužel zřítil do Černého moře, takže hlasy zpěváků už nikdy nikdo neuslyší.

Johana Hovorková uznává, že smrt každého člověka je smutnou událostí. Neměli bychom však zapomínat na to, jak se lidé, kteří již nejsou mezi námi, chovali dokud žili. Alexandrovci se i v novém tisíciletí drželi starých pořádků a sloužili režimu.  

„Říká se, že o mrtvých se má mluvit jen dobře. Pád letadla, v němž zahynuli mj. členové souboru Alexandrovců, je samozřejmě lidskou tragédií a první myšlenka každého člověka by měla směřovat k nim a ke všem pozůstalým, pro které je taková tragédie neštěstím, ať se jedná o vojáky, novináře, posádku, umělce nebo kohokoli jiného. Truchlení z Pražského hradu ale na místě rozhodně není, protože propagandistické uskupení podporovalo zločinné kroky Vladimira Putina v čele s okupací Krymu,“ píše autorka.

Celý komentář najdete zde

Viděno touto optikou prý není namístě ani vyjádření smutku, které k osudu desítek Alexandrovců zaznělo z Pražského hradu od prezidenta Miloše Zemana, protože Česká republika patří mezi západní země, které anexi Krymu neuznaly.

„Smrt byť jen jediného člověka je neoddiskutovatelná tragédie. Bylo by ale pokrytectvím plakat nad uměleckou či politickou ztrátou, protože pro stále ještě demokratický stát patřící stále ještě do rodiny západních zemí, je podobná věc nepřípustná stejně jako okupace Krymu. Že to však neví náš pan prezident, to není žádné překvapení,“ uzavírá autorka.