Islamisté udeřili a mohou udeřit znovu. A ačkoli se k útoku v Paříži přihlásil Islámský stát, podle politologa Oskara Krejčího není jisté, zda mezi bojovníky ze Sýrie a útočníky z Paříže existuje pevné pojítko nebo jen volnější ideologické propojení.

„Mimochodem, v decentralizaci spočívají síla i slabost této nebývalé džihádistické vlny. Síla v tom, že porážka na jednom místě, třeba v Čečensku, neznamená prohru jinde, například v Afghánistánu nebo Paříži. Slabost je v tom, že mohou islamisté obtížně koncentrovat své síly na nejslabším místě protivníka,“ upozornil Krejčí v rozhovoru pro První zprávy.

Za hranicemi to Američanům nejde...

Síla i slabost fanatických teroristů spočívají i v tom, že najít sílu k odpálení sebe sama není nijak snadné. Vyžaduje to opravdu velké odhodlání, které v sobě nenajde každý. Pro radikály je tedy těžké nahrazovat ztráty. Útok na civilisty navíc povede k tomu, že přijde pádná odpověď ze strany zasaženého státu – v tomto případě Francie – která teroristy dál oslabí.

Jestliže jsou teroristé decentralizovaní, bylo by dobré bojovat proti nim koordinovanou spoluprací velmocí. Tato myšlenka naráží na to, že se Američané  stavějí do role vůdce v boji proti teroru, ale moc jim to nejde.

„Především proto, že tento boj vést neumějí. To názorně ukazují výsledky tzv. války proti terorismu, kterou Spojené státy oficiálně vedou od tragédie 11. září. Podle Globálního indexu terorismu, který zapracovává Institut pro ekonomiku a mír, počet teroristických aktů od roku 2000 do roku 2013 vzrostl na pětinásobek. A také je tu odpor proti americkému vůdcovství ze strany zemí, které hovoří o multipolárním světě – především nesouhlas ze strany států BRICS, tedy Ruska, Číny, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky. Řadu let Západ odmítá jakékoliv nabídky BRICS na společné řešení situace v Afghánistánu. Přitom jedinou rozumnou strategií boje proti globálnímu terorismu je globální koordinace akcí mocností,“ doplňuje Krejčí.

... ale doma se jim daří

Faktem však také je, že na domácí půdě se Spojeným státům daří bojovat proti teroristům. Tamní tajné služby tvrdě pracují na tom, aby se radikálům nepodařilo zopakovat 11. září 2001. V Evropě ani v Rusku se nedaří s radikály bojovat tak efektivně. Ve Spojených státech se to ale daří jen za cenu výraznější kontroly společnosti a Krejčí si není jist, že by Evropané stáli o takový typ demokracie. Určité její rysy se však stejně naplňují již dnes.

„Stačí se podívat na orwellovské ministerstvo pravdy, které zřizuje Evropská unie, aby napravila hlavu všem, kdo mají pochybnosti o duchaplnosti politiky našich milovaných vůdců vůči Rusku. Mocenská elita dostává do ruky nástroje, jejichž využití může mít následky, které ona ve své většině nechápe. V souvislosti s novými požadavky boje proti terorismu lze očekávat, že budou odbourány další bariéry chránící soukromí a vzroste odhodlání propagandisticky ovládat veřejnost,“ varuje Krejčí.

Největší riziko vidí v tom, že v Evropě posílí pravicoví nacionalisté, kteří budou následně přiživovat myšlenku konfliktu civilizací. Důsledky takovéto mobilizace obyvatelstva mohou být hrozivé.