Jak Janík uvedl hned v úvodu rozhovoru, koncentrační tábor v Mauthausenu byl nejhorším z koncentračních táborů druhé světové války. „Rozdělení provedl již Reinhard Heydrich, když kategorizoval tábory na tři stupně. A toto byl likvidační tábor,“ řekl host pořadu. Zahynuly tam i stovky českých odbojářů. „Největší jejich poprava se uskutečnila 24. října,“ poznamenal.

Janík je velkým kritikem změn, které v Mauthausenu probíhají, dokonce se nebojí nazvat tábor Disneylandem. On sám lobbuje za zachování surovosti a autentičnosti. Vadí mu tak například zavřené schodiště smrti, kudy chodily zástupy vězňů, a zřízení výtahu. Vadí mu i to, že byla zavřena schodiště ke všem pomníkům národů, a to z důvodu chybějících zábradlí.

„Každý by měl zvážit, zda má na to projít oním schodištěm. Je nutné, aby si návštěvník prožil na vlastní kůži cestu do lomu. Ale bez této možnosti se ztrácí autenticita,“ míní Janík, jenž společně s výborem bojuje za zrušení výtahu. Domnívá se totiž, že i handicapovaní by měli mít jinou možnost, jak prohlídku tábora zvládnout – například za pomoci ostatních. 

„Schody a cesta ke schodům jsou symbolem koncentračního tábora,“ zmínil Janík s tím, že lidé tam zapalovali svíčky. 

Koncentrační tábory by se podle jeho slov měly vskutku nechávat co nejvíce věrny době, v níž byly. „Neříkám, že by se měly nechat chátrat,“ dodává však Janík. I trávník v Mauthausenu – jak on lakonicky říká: golfový trávník – nemá na místě co dělat. „V době koncentračního tábora tam žádný trávník nebyl, byla to holá pláň, vězni vše snědli,“ sdělil. Zkritizoval také plastová okna, která se v táboře objevila. 

„Správci by měli změny konzultovat. Každá změna je zásadní, není krok zpátky. Do debat by se měli zapojovat historikové, pozůstalí, bývalí vězni, ti, co k tomu mají co říct,“ sdělil Janík závěrem.