Spekuluje se o tom, jak s nizozemskými volbami zamíchají nacionalisté Geerta Wilderse. „Síla těchto hnutí, někdo jim říká populistická, někdo extremistická, já si myslím, že na tom něco bude, roste. Ten trend odstartovalo zvolení Donalda Trumpa a teď se může přelít přes Evropu. Nebýt předvolební kampaně v Nizozemsku, tak by možná na Turecko ani takto nereagovala. Vláda, dost možná aby sebrala vítr z plachet Geertu Wildersovi, jednala takto razantně. V jiných zemích se to takto tvrdě nedělo,“ připomněl Tureček.

Erdogan ukazuje na vnějšího nepřítele a posiluje

Další věc je, že evropské země jsou poněkud zaskočeny tím, že země ležící mimo EU má potřebu politicky agitovat v EU. Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana za měsíc čeká klíčové referendum, v němž si chce nechat posílit pravomoci. „Dokud se zdálo, že to Erdoganovi schválí lidé doma, byl klid, ale když se ukázalo, že podpora referenda možná není taková, turečtí ministři začali agitovat v zahraničí,“ připomněl Tureček.

O čem takto evropsko-turecká slovní bitka svědčí? „Svědčí to o tom, že se mu nemůže nic stát,“ shrnul situaci Tureček. Prezident země půlměsíce teď ukazuje na vnějšího nepřítele, čímž si posiluje pozici doma. „Turci dobře vědí, že je Evropa potřebuje. Kvůli uprchlické krizi potřebuje EU Turecko víc než Turecko Evropskou unii... Turecko na nás kdykoli v budoucnu tento klacek bude moct použít,“ varoval host.    

Ukazuje se také, že Turci žijící v Německu se považují většinou za Němce, ovšem s tou výjimkou, že ve sporech Turecka s Německem zohledňují turečtí Němci své kořeny. Proto v německých městech teď vidíme lidi s tureckými vlajkami.

Z pohledu Turků jedná Erdogan srozumitelně

Z Evropy se nám zdá, že se Erdogan snaží o diktátorské posílení svých pravomocí, ale podle Turečka tento prezident jedná z určitého pohledu logicky. EU se jen těžko vypořádává s milionem migrantů. Turecko jako osmdesátimilionový stát musí vyřešit situaci více než dvou milionů uprchlíků. S odvoláním na letní pokus o puč Erdogan skutečně utahuje šrouby ve veřejném prostoru, ale faktem je, že volby, které Západ považoval za demokratické, Erdogan opakovaně vyhrával.

„Turecko je typickým příkladem země, kde jedním jazykem mluví bohatší elity, které do značné míry sdílejí evropské elity, ale pak je tady venkovský volič, který do značné míry fandí Erdoganovi. Jak jsou tyto tábory velké, se ukáže ve volbách. Říká se, že proti Erdoganovi protestují mladí lidé, ale to není celá pravda. Protestují mladí lidé z univerzit, ale už nevidíme protestovat mladé automechaniky. Ti stojí spíše za Erdoganem,“ podotkl Tureček.   

Samozřejmě platí, že země půlměsíce potřebuje Evropskou unii, ale my teď Turecko potřebujeme víc. Ankara zatím dodržuje migrační dohodu, byť opakovaně hrozí, že ji dodržovat přestane. Pokud by k tomu přece jen došlo, možná by se uprchlíci už nedostali tak daleko do Evropy, ale i tak by to byl další nápor na EU. „Pro nás je možná těžké se s tím smířit, ale Turci mají teď v mnoha věcech navrch,“ poznamenal host.   

„Předstírání Evropy, že o Turecko stojí, a předstírání některých politiků Turecka, že stojí o EU, nabízí nějakou vzájemnou páku na ovlivňování,“ prohlásil také. Turecko si ale kompenzuje evropské dotace v jiných oblastech – v obchodu s Ruskem či se Střední Asií.  

Své vystoupení Tureček uzavřel myšlenkou, že ve vztazích západu a Turecka převládnou pragmatické ohledy. NATO ví, že Turecko má velikou armádu, druhou největší v rámci Aliance. EU ví, že Turecko potřebuje kvůli uprchlické krizi. Tyto ohledy sehrají v řešení krize důležitou roli.