„Zase narážím na svůj starý problém, který mne trápí už od školních let. Někdo rozbil okno a byla to jen nešťastná náhoda a u druhého to byla promyšlená lumpárna prvního řádu. Alespoň tak to viděly učitelky. Mne vždycky trápilo to staré ‚co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi‘. A už jako malý jsem se ptal, proč to tak je?“ zamýšlí se na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil a pokračuje.

Bělehrad a Kyjev? Ty bomby nebyly jiné…

„Vím, že se teď budu opakovat. Ale bombardování Bělehradu je stejně odsouzeníhodné jako bombardování Kyjeva. A také to bylo bez souhlasu OSN a byla to agrese proti suverénnímu státu. Ale nikdo tu nevyvěšoval srbské vlajky. Proč? Protože to bombardovali naši kamarádi? Ale ty bomby nebyly jiné. Také trhaly a zabíjely a dopadaly na školky a nemocnice,“ říká smutně a dodává. „Řešení problémů válečnými prostředky je vždycky špatné, ať to dělají ti, nebo ti druzí. Oni tyhle hádky pánů odnesou hlavně obyčejný lidi. A nejhůře jsou na tom děti, mámy a zvířata. Ti vůbec nechápou, co a proč se tohle děje. Nikomu nic neudělaly a nejvíc to odnášejí. Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem byl na ukrajinských hranicích pro válečné běžence. Na nechápavé oči těch dětí asi nikdy nezapomenu. I ti dva třesoucí se psi a kočka říkali víc než všechny zprávy naší zaujaté ČT. Pustí-li se válečná bestie ze řetězu, tak se dějí špatné věci, a to nepochybně na obou stranách,“ krčí rameny a vysvětluje.

„Proto odsuzuji i to, co bylo předtím. Kdyby byla větší ochota k jednání, tak jsem přesvědčen, že k tomu nemuselo dojít. To víte, já ještě pamatuji karibskou krizi. Tehdy byl k válce také jenom krůček a jednáním obou stran k tomu zaplaťbůh nedošlo. Že by měli tehdy na obou stranách více rozumu?“ ptá se a dodává.

„Ale to nechme povolanějším, než jsem já, ale nedá mi to, abych o tom nepřemýšlel. Podívejme se ale na to, co se děje u nás.“

Už zase kádrujeme… Nohavica a Čajkovskij?

„Už zase kádrujeme. Ostravský bard Jarek Nohavica upadl v nemilost a nesmí někde zpívat. Samozřejmě že ten verdikt přichází jen od blbců a podobných odporných týpků a la prof. Putna. Odpověď podobným volům dává lid prostý a Nohavicův koncert je vyprodán během deseti minut. Nevím, co se stalo s kolegy z Národního divadla, když mlčí a připustí, že v kádrování dosahujeme téměř norimberských zákonů. Tedy opovržení až hluboko do minulosti. Ne, Čajkovskij nemá na naší první scéně co dělat. Proboha, zbláznili jste se??? Otevíráte dveře odpornému kulturnímu barbarství! Kdy začneme na náměstích pálit knihy???“ chytá se za hlavu.

V Moskvě vypínají občanům internet? U nás vypnuli hned několik webů…

„Ráno vždy poslouchám pořad Českého rozhlasu ,Jak to vidí‘. Moderátorka Zita Senková si pozvala Miroslava Karase. On je bývalý zpravodaj z Moskvy i Varšavy a vídal jsem ho v ČT už v dobách tzv. totáče. Dříve zprávy z Moskvy jako z nejlepší cukrárny. Jistě. Tehdy to jinak ani nešlo. Musel. Nyní líčil Moskvu jako největší hrůzu. Opět jsem si říkal: ‚Jistě, zase musí, jen na opačnou stranu. Chápu!‘ Ale moje pochopení vzápětí ztratil! Začal mluvit o tom, jak tam není žádná svoboda slova a jak občanům vypínají internet. Kupodivu jsem od jeho mikrofonu neslyšel žádné pleskání. Hanba ho zřejmě nefackovala. A přesně v té době u nás vypnuli hned několik webů. Naprosto proti ústavnímu právu a proti deklarované svobodě slova, kterou bychom tady od sametu měli mít zaručené Ústavou ČR,“ žasne Ivan Vyskočil a pokračuje.

„Nevím, kdo k tomu dal pokyn. Podle mého by to měl mít pod palcem ministr vnitra Rakušan. Už jsem jednou psal, že mu nějak instinktivně nevěřím ani dobrý den. Po všech podivných a nevysvětlených sponzorech STAN, po divných kumpánech, jako je pan Polčák, který se opravdu nežinýruje v otázce odměn. Nevím, nevím, jestli toto je ta ZMĚNA, kterou tak hlasitě prosazovali před volbami. To se ale ta změna nějak nevyvedla! A náš neslaný, nemastný premiér jako obvykle mlčí a dělá mrtvého brouka,“ nechápe herec.

Takovou „změnu“ jsem od hadrové revoluce nečekal. Už Werich říkal…

„Je hrozné, co řeknu. Ale je to horší než za komunistů. Ti aspoň přiznávali, že jsou diktatura proletariátu (ať si pod tím představí, kdo chce, co chce). Měli otevřeně přiznaný tiskový dozor a cenzuru. A to je také to, co jsme už od roku 1968 nechtěli. Ale teď plná huba demokracie a svobody a pod rukou podloudně zaváděná cenzura a trestní právo stíhající svobodu názoru, slova a pan Rakušan nám pomalu předpisuje i to, co si smíme myslet. Tak takovou ‚změnu‘ jsem od hadrové revoluce opravdu nečekal!“ netají zklamání.

„Další kapitolou je, jak do nás pod tlakem hustí zprávy z Ukrajiny a dále tlačí na pilu. Myslím, že Češi se chovají dosti solidárně a opravdu pomáhají. Ale ti nahoře by si měli vzpomenout na doby totáče. Tenkrát když do nás cpali ty pokrokové myšlenky horem dolem, tak to budilo spíše averzi. To už říkal Jan Werich, dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Říkal, že sdělovací prostředky té doby jsou zbytečný: „Protože přesvědčujou přesvědčený a nasíraj nasraný!“ Pozor na to, pánové!“ vzkazuje na závěr dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil.