Koudelka ve svém příspěvku, který je k dispozici na ParlamentníListech.cz, poukazuje na dlouhodobé neposkytnutí informací, na které má podle svého přesvědčení nárok. Konkrétně chce Koudelka od roku 2018 vědět, kolik v roce 2017 činila částka na výrobu pořadů Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce.

„Dne 12. 12. 2022 mi bylo doručeno rozhodnutí České televize z 9. 12. 2022, kterým odmítla poskytnout informaci. Žádost o informaci byla podána 11. 2. 2018 a ve věci již rozhodoval dvakrát Městský soud v Praze a jednou Úřad pro ochranu osobních údajů. Jde tedy o řízení obzvláště dlouhé a postup České televize je excesivně pohrdavý k platnému právnímu řádu státu,“ informuje Koudelka a detailněji popisuje, jak Česká televize neúměrně prodlužuje zákonné lhůty.  

„Dne 21. 10. 2022 bylo doručeno České televizi rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, kterým bylo zrušeno dřívější rozhodnutí České televize o odmítnutí poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Česká televize měla do patnácti dnů vydat nové rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na den pracovního klidu, skončila lhůta až 7. 11. 2022. V tento den mi došlo oznámení ČT o prodloužení lhůty o deset dnů. Prodloužená lhůta skončila 18. 11. 2022, protože 17. 11. 2022 byl státní svátek. Přestože lhůta marně uplynula, nové odmítavé rozhodnutí bylo vydáno až 9. 12. 2022. Proti němu jsem se odvolal k Úřadu pro ochranu osobních údajů,“ shrnuje postup ČT Koudelka.

Podle něj se jedná o naprostou ignoraci povinnosti vůči veřejným prostředkům. „ČT se ohání obchodním tajemstvím, ale ignoruje § 9 odst. 2 informačního zákona, který dopadá na danou situaci,“ má jasno Koudelka, přičemž tento zákon mluví o tom, že při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.

Koudelka upozorňuje, že ČT jako veřejnoprávní korporace zřízená zákonem o České televizi je díky zákonu o rozhlasových a televizních poplatcích příjemcem televizní daně, který musí platit ze zákona všichni, a to včetně těch, kteří s tím nesouhlasí. „Značná část subjektů tak činí proti své vůli a jen z důvodu přinucení státem, neboť některé pořady ČT považují za dezinformační. ČT je veřejnoprávní korporací, televizní poplatek je veřejnoprávní dávkou, a tedy ČT hospodaří s veřejnými prostředky. Obsahem žádosti bylo právě sdělení informace o rozsahu těchto prostředků na dva televizní pořady v roce 2017. ČT je povinna tuto informaci sdělit,“ je přesvědčený Koudelka.

ČT se podle něj ohání vysvětlením, že Koudelka de facto požaduje položkový rozpočet. To ale podle advokáta není pravda a je to jen další klam, jaký ČT ráda využívá i ve své publicistice. „V odmítavém rozhodnutí hovoří ČT o položkovém rozpočtu. Toto má vyvolat lživý dojem, jak kdybych žádal položkový a velmi podrobný rozpis nákladů. ČT zde zkouší klamavý postup jako ve své publicistice. Žádost o informaci neobsahuje požadavky na položkový rozpočet. To si ČT vymyslela. Její zdůvodnění, proč nemůže položkový rozpočet poskytnout, je mimo požadovanou informaci,“ tvrdí Koudelka.

Advokát oponuje také vysvětlení, že informace nebyly poskytnuty kvůli konkurenčnímu tržnímu prostředí. „Otázky a Fokus Václava Moravce nikdo nechce koupit, předmětné pořady byly vytvářeny jako publicistické v rámci veřejné služby. Byla mi navíc poskytnuta informace, že vysílací práva na tyto pořady vyrobené v roce 2017 nebyla předmětem prodeje a ani v roce 2022 nebyla žádným způsobem na trhu nabízena. Je zřejmé, že obrana obchodního tajemství je jen zástěrkou, protože o tyto pořady není zájem na trhu a ČT to sama ví, proto ani tyto pořady k prodeji nenabízí. Navíc je evidentní, že by si nikdo nekupoval pět let starý publicistický pořad. Pakliže určité zboží není určeno pro trh, je nesmyslné tajit náklady na jeho výrobu,“ vysvětluje dále Koudelka.

ČT se prý také snaží interpretovat svou úpravu hospodaření skrze Radu ČT a dozorčí komisi tak, že díky tomuto uspořádání už se na ni nevztahuje zákon o přístupu k informacím. „Taková argumentace je scestná. Informační zákon dává subjektivní právo na informace každé osobě. Dozorčí komise je poradním orgánem Rady ČT a rada se odpovídá Poslanecké sněmovně, ne občanům. Tedy působnost rady i Dozorčí komise ČT neomezuje a nepodmiňuje právo osob na informace podle informačního zákona,“ má jasno Koudelka, který dodává, že právě ve zmíněných a dalších pořadech přitom dochází k ovlivňování politiky a voličů.

„Předmětné pořady jsou pořady, které vstupují do politiky a mohou ovlivnit i volební chování voličů. Tím spíše je dán veřejný zájem veřejnosti na jejich přípravy včetně financování. Nejde o nějaký hudební koncert či sportovní přenos. Pakliže nějakými pořady ČT vstupuje do politiky, musí snést veřejnost včetně veřejné kontroly nad náklady takového vstupu do politiky a snahy ovlivnit voliče,“ dodává Koudelka.