Krátce po Dalíkově propuštění vzbudil vášně článek Bakalova serveru Aktuálně.cz, který píše o jeho údajných protekčních podmínkách ve vězení. To rozpoutalo v řadě médií i u politiků diskusi nad otázkou, zda Dalík trest strávil v luxusním penzionu, kam chodil coby vězeň pracovat. 

Lobbista Dalík se proto rozhodl osvětlit, jak si svůj trest odpykával. Slova o příjemném pobytu v luxusním penzionu důrazně odmítá. „Luxusní penzion je jako rádio Jerevan. Není luxusní a není to penzion. To vidí každý, kdo se tam přijede podívat,“ zdůraznil muž, jenž před lety platil za hlavního zákulisního hráče české politiky. Přiblížil, že se jedná o komplex několika budov, kde jsou nájemní byty, nejrůznější provozovny, dílna a nejmenší část tvoří ten penzion.

Objekt prý patří čtyřem majitelům, manželským párům. „Nemá jednu majitelku, jak se taky chybně psalo. Ti majitelé nemají žádné zaměstnance, najímají různé lidi a také jim tam docházejí vězni. Jedna z těch majitelek dělá ekonomiku, faktury, a její manžel to průběžně udržuje, vylepšuje a rekonstruuje. A já mu byl k ruce. Byla to každodenní práce, která začíná úklidem, přes drobné opravy, rekonstrukce toalet nebo koupelen. Dělali jsme také fasádu,“ sdělil Slonkové. Majitelé jsou podle jeho slov drobní živnostníci bez vlastních zaměstnanců a vězni prý u nich pracují přes deset let.

Kontroly prý chodily často a bylo jich nepočítaně. „Byly to přepadovky přímo v tom areálu, a ne zcela standardní, co vím. A chci říct ještě jednu věc: bohužel, můj obličej už je natolik známý, že kdybych tam dělal něco, co bych dělat neměl, určitě by se našel někdo, kdo by to tak nenechal,“ podotýká s tím, že by pravidla nikdy neporušoval i proto, aby si nezkazil šanci na podmíněné propuštění.

Práce v objektu, kde se nachází i penzion, však prý netrvala po celou dobu jeho pobytu ve vězení. „Celkem 13 měsíců jsem byl jen ve věznici. Jeden z vězňů na mne stále posílal udání,“ pokračoval Dalík, podle nějž šlo o známého kverulanta, se kterým ani nebyl v žádném kontaktu.

Těžko se prý vybírá jedna nejhorší věc týkající se pobytu ve věznici, spíše jde o jednotlivosti. „Jako třeba jedna sprcha na padesát lidí. Sedm lidí na cele, z nichž dva tak chrápou, že se prostě nevyspíte. Žádné soukromí. Ale to jsou věci, na které si zvyknete. Když tak přemýšlím, nejhorší je absolutní ztráta osobnosti a identity,“ říká Dalík.

Stále má pocit křivdy z toho, že byl odsouzen za něco, co nespáchal. Naučil se s tím však žít. „Ale tak trochu pořád doufám, že se za nějakou dobu ukáže, jak to ve skutečnosti s těmi pandury bylo. Že někdo řekne pravdu,“ poznamenává.

Stále odmítá, že by si kdy říkal o půlmiliardový úplatek. Mělo jít o prodloužení provizní smlouvy, kterou prý tehdy měli lidé napojení na ČSSD, a měla být převedena na lidi spojené s občanskými demokraty. „Je to verze, na které trvám, a je pravdivá. Má logiku. Žádný úplatek jsem nevzal, nikoho jsem nepodvedl,“ dodává na závěr v rozhovoru pro Neovlivni.cz Dalík, jenž prý má stále naději, že někdo z aktérů, třeba ze zahraničí, o celé věci jednou promluví.