Skanzen Řepora je součástí území městské části Praha-Řeporyje, který se svým návštěvníkům kdysi snažil zprostředkovat co nejautentičtější představu o podobě typické české středověké vesnice ze 14. století. Byl zbudován na opuštěném prostoru bývalé těžby cihlářské hlíny. Od roku 2013 je však objekt běžné veřejnosti uzavřen a pronajímá se jen pro určité společenské akce či filmové účely. Od té doby Řepora rovněž několikrát vyhořela.

Mezi ty již výše zmíněné společenské akce patří třeba tradiční techno party, která se tam uskutečnila tento pátek a sobotu. Do Řeporyjí jsme se s pár přáteli vypravili již odpoledne s tím, že nikdo z nás neměl doposud s podobnými akcemi větší zkušenosti.

Řeporyje se bezpochyby mohou pochlubit pěknou místní hospodou s vlastním pivovarem. Naši pouť jsme proto zahájili právě zde. To, že ve vsi je její současný starosta a bývalý král českého bulváru Pavel Novotný skutečně populární, poznáte na první dobrou. Do PET lahve si totiž v podniku můžete zakoupit „jeho“ výbornou hořkou „Starostovu sedmnáctku“.

Vypadá to, že se Novotný z pozice lokálního politika nedívá na technaře dvakrát s nadšením. K celé akci s předstihem na sociálních sítích totiž napsal následující: „Bude hluk, a to si bude případně řešit policie. Pořadatel dělá vše pro to, aby nenaštval zdejší, podle policie v minulosti vždy v nočních hodinách zvuk ztlumil, každopádně městská část se mračí a naše tajná služba má pokyn monitorovat hlavně totální úklid po akci, včetně vajglů návštěvníků, co budou odcházet přes ves.“

Řeporyjský starosta pak ještě dodal, že už v noci na sobotu může dojít na stížnosti ze strany obyvatelstva na rušení nočního klidu a že technoparty by se mělo zúčastnit kolem 700 osob, přičemž cca 200 z nich by měli být návštěvníci z ciziny. Podle toho, co jsme tu noc mohli v Řepoře vidět, se zdá, že Novotný si příliš nevymýšlel.

Je potřeba uznat, že obyvatelé Řeporyjí, které jsme cestou na místo konání potkali a ptali se jich na cestu, byli všichni skutečně vstřícní a ochotní. Už ze značné vzdálenosti je slyšet dunivá taneční hudba. Před vchodem se mezitím utvořily dvě, několik desítek metrů dlouhé, fronty natěšených technařů. Jedna je na vstupenky a druhá „na covid“.

Během čekání se seznamujeme s Ivanem a Vladimirem. Oba jsou původem z Ruska, jejich rodiny prý žijí na Kypru, a oba studují v Praze. Hovoříme již ne zcela brilantní angličtinou, značně ovlivněnou alkoholem. „Jediná šance pro Rusa, aby byl šťastný, je, že má buď peníze, nebo že uteče z Ruska,“ směje se Vladimir během našeho nezávazného klábosení a otáčí do sebe celý plastový kelímek piva. O politice ale naštěstí příliš nemluvíme. Tito dva pomyslní nástupci vlasovců se přišli hlavně bavit. A stejně tak my.

Angličtinu, ruštinu a němčinu je kolem slyšet skutečně často. Fronta je konečně vystána. Milé paní v bílé kombinéze a respirátoru nadiktuji jméno, rodné číslo a snad i velikost bot. Aspoň že test je jen plivací. Vstupné zaplaceno a můžeme dovnitř.

Spojení středověké vesnice a ohlušující taneční hudby působí zvláštním dojmem. Jak už jsem psal, Řepora v průběhu let utrpěla několik požárů. Ve dřevěných chatrčích, které tady zbyly, jsou nyní umístěny jednotlivé bary a hudební stage. V jednom z nich si objednáváme pití a jdeme tančit. Nutno přiznat, že poněkud monotematický rytmus techna po pár ginech s tonikem a chilli papričkou začíná dávat větší smysl. „Rusové z Kypru“ se nám v průběhu noci ztratili a už jsme je neviděli.

Hlučná zábava pokračuje až do rána. Ani v 8 hodin to nevypadá, že by se většina chystala k odchodu. Slabě poprchává a je pod mrakem. I přesto má velká část účastníků nasazeny sluneční brýle. Mladík s podivně zbarveným obličejem a nepřirozenými kruhy pod očima, schoulený do klubíčka na zápraží jedné z chatrčí, nevypadá zrovna nejzdravěji. Asi mu to koplo trochu víc. Ve vzduchu je zřetelně cítit marihuana.

Pohyby jednotlivých tanečníků jako by se postupem času stávaly trhavějšími a bizarnějšími. „Now let's dance. Now let's dance,“ opakuje trochu zmateně a pořád dokola tmavovlasá dívka, se kterou jsem se náhodou zastavil na baru. Při těch slovech vypadá asi tak, jako by se dívala skrze mě kilometry daleko. Neodpovídám jí, obracím do sebe posledního panáka a hledím směrem k východu.

Nakonec odcházíme z Řepory zcela vyčerpáni kolem jedenácté dopoledne. „Já se celou noc nevyspala,“ říká postarší dáma venčící černého zakrslého psíka, kterou jsme potkali cestou na autobus a která zřejmě bydlí nedaleko. Na námitku, že se jedná jen o pár dní v roce, jen mává rukou. Mladší, sportovně oděný pán, který běží kolem, zase nadhazuje, že jemu technaři a jejich hlasitá hudba zase tak moc nevadí, protože si dá špunty do uší a má klid.

Navzdory slovům starosty Novotného o možných zásazích policie jsme se naštěstí za celou dobu s žádným příslušníkem sboru nesetkali. Je však možné, že muži zákona dorazili pomáhat a chránit na party až po našem odjezdu.