„Když se na politické scéně odehrávají vážné věci, dochází tam ke konfliktu hodnot a je třeba odvahy, tak se duch Václava Havla samovolně vynoří. Když zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera v době úvah o cestě na Tchaj-wan a po něm byl zvolený Vystrčil a ujal se té role, tak jsem cítil, jak do těchto lidí Havel nějakým způsobem vstupuje,“ dodal Pithart, že zkrátka musí o něco jít.

Pithart vzpomíná v rozhovoru také na to, co z Václava Hala udělalo lídra. „Jeho autorita byla nevyřčená, nikdy nebyl volen do nějaké funkce. Měl vynikající schopnost argumentovat, ještě větší schopnost formulovat. A takoví lidé jsou zpravidla ti, kteří jsou v čele,“ míní Pithart. 

Na otázku, zda Havel rozuměl během prezidentství svému národu, odpovídá Pithart takto: „Lid potřebuje, aby za ním politici jezdili, bez toho to prostě nejde. Nejen aby prezidenta lid poslouchal nebo četl. Myslím, že Havel to tušil, ale bylo třeba, aby to také projevil. Místo toho jezdil do světa, než aby jel do Frýdlantu. Podle mě věděl, že se tam lidem nežije dobře a že už tam vznikají enklávy opuštěnosti. Nejvíc to mohl odčinit, kdyby tam jel. Ale Havel byl už na počátku prezidentování šokovaný a rozpačitý z toho, kolik lidí na něj chodilo,“ popsal Pithart. Podle něj lidé na periferiích neměli pocit, že na ně Havel myslí, což na rozdíl od něj prý uměl současný prezident Miloš Zeman.

Pithart zároveň hovořil o tom, že Havlovi rozhodně nestoupla do hlavy ani funkce, ani zahraniční pocty, ani sláva. Do třetí prezidentské volby pak podle Pithartových slov už jít nechtěl. Nakonec to udělal – a Pithart, ač ho sám přemlouval, aby do toho šel, tak si s odstupem myslí, že už kandidovat neměl.

„Hlavně proto, že už neměl dost sil. Byl tolikrát nemocný, tolikrát operovaný,“ řekl Pithart, že on i další Havlovi přátelé či spolupracovníci, s nimiž se hlava státu tehdy radila, však měli obrovský strach z prázdna, které by po něm zbylo.