Úvodem rozhovoru Žaloudík hodnotil práci české vlády. „Podala výkon, snažila se, byla pracovitá. Také poněkud nervózní a překotná. Kdo by nebyl... Za prvotní výkon bych dal chvalitebnou, pak už se to časem zhoršuje přes dostatečnou, místy až k nedostatečné,“ poznamenal Žaloudík. Podle jeho názoru byla přijatá opatření zajisté statečná, dostatečná i přestatečná.

„Vláda ústy premiéra i ministra konstatovala, že činí vše jen na základě doporučení epidemiologů. Je tedy správné tázat se epidemiologů. Národu byli představeni dva až tři. Nejsem si jist, že opatření fakt nesou jejich podpisy. Je otázka, čí podpisy nesou. Kdo tedy konkrétně vymyslel, jaké odstupy se mají právě zachovávat za různých situací, při bezvětří, za větru či za vichru, ve sněmu či na náměstí, Václavském, venkovském, kolik lidí se má kde shromáždit, s jakou mírou nezbytnosti a družnosti, jak se mají zdravit, aby byli zdraví, kdy uzavřít postižený Uničov, kdy neuzavřít postiženější Prahu, kdy přestat fárat nebo neopouštět republiku na roky ani navěky,“ zhodnotil Žaloudík.

Samozřejmě že přišla řeč i na roušky. „Vlastně už od počátku bylo možno být bez roušky i celodenně, dokázal-li dotyčný celodenně bez přestávek kouřit, pít a jíst, a byl tedy ochrany proti viru kouřením a pivem úředně zproštěn jako jedinec zdravý a nic nešířící. Ano, je to veselé, ale tázat se je nutno na správném místě. Na kterém, to však neporadím...“ dodal Žaloudík.

Podle senátorových slov lze o koronavirové nemoci hovořit jako o chřipce nebo jakékoli jiné viróze, tedy třeba spalničkách, klíšťové encefalitidě, ebole, AIDS, infekční hepatitidě A, B, C... „A proč také ne? Na všechny jmenované nemoci lze úspěšně zemřít. Nejsnáze při zátěži dalšími chorobami, ovšem i za plného zdraví.  Ani z těchto všech ostatních nejsme nadšeni, máme k nim respekt, činíme epidemiologická opatření, ale nepanikaříme a nezastavujeme chod světa. Rozdíl je především v reklamě,“ sdělil s tím, že ostatní viry nemají potřebnou publicitu. 

„Zkusit to lze i s jinými viry. Leč je neetické vyvolávat strach. Etika medicíny má stát na zklidňování, nikoli na živení děsu. Máme snad filmovat krvácení na dálnici, tříštivé zlomeniny, každodenně otevíraná břicha a hrudníky, operované mozky, provozy operačních sálů a jednotek intenzivní péče nebo zvyšovat sledovanost jako oni hollywoodští úletáři, kteří v některých filmech využijí hromadných masakrů, potoků krve a řezání údů motorovou pilou? To jsme se fakt tak eticky posunuli, že k fyzické zátěži máme prohlubovat i onu zátěž psychickou a sociální? Ve jménu čeho? Ve jménu svobodného šíření informací, strachu, poslušnosti, povolnosti, podřízenosti? Fuj!“ uzavřel.