„Myslím, že když se člověk rozhodne žít v jiné zemi, nemá pak právo kritizovat a hodnotit tu, ze které dobrovolně odešel. Toho se svým odchodem vzdal. Ať si kecá ve své nové vlasti. Prostě nesnáším, když emigrant poučuje,“ uvedl ke své emigraci Kříž. Když do Kanady dorazil, pracoval nejprve na stavbě. 

„Nejdřív jsem nosil kameny nahoru do kopce. Potřebovali je jako zídku kolem bazénu nějakého drahého domu. Pak za mnou přišel stavbyvedoucí: ‚Co jsi tady celý den dělal?‘ A já se snažil, opravdu jsem pracoval na sto procent. Říká mi: ‚Co jsi dělal tam, odkud jsi přišel?‘ ‚Byl jsem herec,‘ povídám. A on na to: ‚No, ze všech, co jsem tu kdy měl, jsi druhý nejhorší. Horší byl jenom jeden ruský pianista,‘ uvedl k tomu Kříž. Poté sbíral odpadky. „Prostě děláte, co se dá, než se naučíte jazyk. Teprve pak je možné se posunout dál,“ dodal. 

Podle svých slov byl a je za všechno vděčný. „V Kanadě nedostanete nic zadarmo a to mi připadne správné,“ podotýká. 

Emigrace je dle jeho názoru zvláštní. Kdo ji nezažil, nikdy to nemůže pochopit. „Je to jako vojna, kdy je chlap najednou sám a musí se o všechno postarat. Já se naučil vařit, prát, nakupovat, uklízet. Jsem vlastně dobrá partie. Navíc nikomu nerozumíte, tak ze začátku nemáte ani kamarády. Trvá dlouho, než se někde začnete cítit opravdu jako doma. Strašně dlouho. Naučit se jazyk jde docela rychle, ale to je jenom začátek. Nejdřív přijde nadšení, že lidem rozumíte jazykově. Ale vlastně jim pořádně nerozumíte,“ říká také s tím, že i když se rozumí slovům, necítíte je. 

„Je to třicet let, co jsem odjel, a teprve teď začínám své okolí cítit. Vyrostla kolem mě generace, se kterou jsem sledoval stejné televizní pořady, nadával na stejné firmy a politiky a kupoval si stejné sušenky. Rozumíme si beze slov jako doma. A vím, jak to bude vonět za rohem u oceánu, když budu procházet kolem té indické restaurace. Řekl bych, že fungovat to začalo až po těch třiceti letech,“ dodal. To, že je přivandrovalec, mu v Kanadě nikdo najevo podle jeho slov nedával. 

I přestože má sám zkušenost s emigrací, chápe Čechy, kteří se bojí migrantů. „A navzdory hloupé mediální masáži si myslím, že většina těch, co se bojí, nejsou xenofobní. Strach je přirozený. Podle toho, jak se mnou lidi mluví, jsou vyděšeni taky z toho, že jejich velmi dobře placení zástupci v Bruselu jsou při prvním vážnějším problému, který zasáhl Evropu, mimo úsporné žárovky, naprosto bezradní. Ta impotence a neschopnost něco rychle rozhodnout je skutečně děsivá,“ dodává.

Islám navíc považuje za opravdu velmi problematickou ideologii. „Podílel jsem se před pár lety na přípravě scénáře o islámu. Nakonec z toho sešlo, protože se všichni začali bát. To je zvláštní náboženství, když vzbuzuje strach, napadlo mě. Přečetl jsem kvůli tomu Korán a spoustu dalších materiálů a nezanechalo to ve mně moc příjemný pocit,“ vysvětlil s tím, že ten, kdo rozděluje muslimy na radikální a umírněné, buď nemá o tomto náboženství dost informací, nebo vědomě lže. 

Podle něj jsou v celé otázce evropští politici a představitelé Evropské unie zbabělí a populističtí. „V západní Evropě se už taky pochopitelně bojí svých poměrně početných muslimských komunit. Takže jim nadbíhají. Ovšem muslim nebere ústupek jako laskavost, ale jako slabost. Tak je to dané. Celá západní společnost včetně Kanady a USA je nemocná politickou korektností. To je obluda, která pomalu, ale jistě bere lidem svobodu. A to je špatně,“ uzavřel s tím, že politická korektnost je stejně hrůzná jako komunismus nebo nacismus, neboť ti, co ji hlásají, jsou vlastně radikálové.