Základním pravidlem ekonomiky podle Pilipa je, že nikdy nikdo neodhadne správně, kdy přijde další krize. „Například tu krizi před deseti lety neodhadoval prakticky nikdo. Nyní se ekonomika vyvíjí dobře a stabilně, nejen v Česku, ale v celé Evropě i v USA,“ doplnil ekonom.

Jistá nebezpečí tady jsou, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by prý krize byla v bezprostředním obzoru, pokud by nezasáhly nějaké vnější vlivy jako obchodní válka mezi USA a Čínou a dalšími zeměmi.

Co naopak prý může být vnitřním problémem, je, že tyto ekonomiky ztratily část nástrojů, kterými se s krizemi ve standardní době dá bojovat. Jde třeba o úrokové sazby. „Dnes všechny ekonomiky rostou, ale úrokové sazby jsou na tak nízké úrovni, která by odpovídala potřebě oživit zemi po krizi. V některých zemích jsou dokonce sazby záporné, což je nové paradigma pro ekonomii, se kterým si musejí tvůrci hospodářské politiky poradit,“ upozornil Pilip.

Je proto velmi důležité, aby státy využily současnou dobu uzdravení svých financí, pokud by totiž krize přišla a nemohla zasáhnout centrální banka, protože by nebylo kam snižovat úrokové sazby, potom by měly nastoupit mechanismy rozpočtové politiky.

Růst české ekonomiky v příštím roce zpomalí na 2,1 procenta z letošních 2,6 procenta. Předpovídá to například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve svém novém hospodářském výhledu. Jde o signály, že se česká ekonomika pomalu dostává do problému? „To jsou signály toho, že poměrně zpomalí růst ekonomiky evropské a pro nás hlavně té německé, na kterou je naše vázanost velmi silná,“ poznamenal Pilip s tím, že jistý útlum u nás již pozorovat lze.

Proč se česká ekonomika nepoohlédne někam jinam, aby vázání na Německo nebylo tak obrovské? Zajímal se moderátor Daniel Takáč a podotkl, že „kýchnutí německé ekonomiky přivodí skoro infarkt ekonomické české“. Pilip uvedl hned dva důvody: „Německo je tahoun velké části evropské ekonomiky a neviděl bych na tom nic špatného. Druhá věc je, že skoro každá vláda, která tu byla, začala vyhlašovat program, že osloví další trhy, ale to není vůbec snadné.“

Zdůraznil, že vstoupit na trhy například Jižní Ameriky, Severní Ameriky a Asie vyžaduje velké firmy s velmi inovativními produkty. „Vlastně cesta toho, že se jde skrz konečnou výrobu v Německu, bude stále převládat,“ myslí si ekonom, jenž nevěří tomu, že by naše snahy na jiných trzích byly příliš úspěšné. Další věc, která může nastat a nějakým způsobem ovlivnit evropskou ekonomiku, je nejasnost okolo brexitu.

„Co spíše vidím jako hrozbu a k čemu přispěla i Česká národní banka, je, že v těch minulých letech nebyl dostatečný tlak na podniky, aby se přesouvaly dál k produktům s vyšší přidanou hodnotou,“ zdůraznil Pilip.

Změna struktury ekonomiky je proto poměrně pomalá, což je podle Pilipa ještě podporované tím, že vláda velmi podceňuje investiční výdaje v rámci státního rozpočtu. „Vláda nedokáže investiční výdaje realizovat, zejména v infrastruktuře. Celkový přechod na modernizaci ekonomiky je mnohem pomalejší, než by ekonomika potřebovala pro případ krize,“ zvedl ekonom výstražně ukazováček.

Více dálnic a více železnic pozvedne českou ekonomiku na tu vyšší přidanou hodnotu? Tázal se dál Takáč a dodal, že to přece neznamená, že budeme vyrábět vesmírné rakety. „Rakety samozřejmě ne. Dnes ale není Česká republika spojená dálnicí ani s hlavním městem jednoho z nejvýznamnějších sousedů – s Rakouskem. S Polskem zase velmi obtížně,“ kroutil Pilip hlavou.

„Jako pamětník těch posledních třiceti let musím říct, že jestli Česká republika někde nedohnala svět, tak je to právě v oblasti dopravy. Tomuhle já nerozumím. Vláda to tu vyhlásila jako program, psali si to i na billboardy na dálnicích, ale neděje se vůbec nic!“ upozornil Pilip na jeden z největších nedostatků, na který dnes česká ekonomika velmi doplácí.