Úvodem svého komentáře zmínil, že je dle něj liché uvažovat o tom, zda zbraně do Ústavy patří, nebo nepatří. „Neexistuje tak dalece nic, co by v Ústavě být nemohlo, nebo naopak muselo. A také je liché říkat, že by to u nás bylo jako v Americe, jelikož cíl i provedení normy jsou úplně jiné,“ dodal k novele, jež je již schválena Poslaneckou sněmovou.

Jak míní, dodávat dvě věty do ústavního zákona o bezpečnosti republiky samo o sobě nic nemění na postavení držitelů zbraní, zejména neposkytuje nějaké obecné právo držet a nosit zbraně a střelivo. „Důvodová zpráva k zákonu se podle mého názoru přeceňuje, když říká, že v něm lze spatřovat též specifické občanské právo dobrovolně převzít povinnosti k obraně státu ve větším rozsahu, než zákon ukládá,“ dodává Bárta.

A zmiňuje i to, že do zákona se přidává jen skutečnost, že by občané mohli používat při zajišťování bezpečnosti nejen vlastní zbraně, ale i erární. „Nevytváří se tím jakýsi další, dobrovolný bezpečnostní sbor, nic podobného. Hlavně ale ta novela žádným způsobem neznamená, že občan získá zbraň tím, že nějak sám dá najevo, že ji chce právě pro zajišťování bezpečnosti republiky,“ zmiňuje Bárta. 

Závěrem dodává, že podnětem k přijetí ústavního zákona byla změna evropské směrnice o kontrole zbraní. „Směrnice obsahuje řadu všelijakých omezení a povinností evidence a identifikace zbraní a jejich držitelů, což naše předpisy v zásadě splňují už teď, jsou to ostatně jen zpřesnění. Zpřísnění povinností, které v unijním právu jsou už minimálně od roku 1991. Řekl bych nejspíše, že jde úplně stejným směrem jako náš ústavní zákon, a že je dokonce ke cti unijnímu právu, když toto nově výslovně předvídá; v dosavadním znění by se totéž muselo dovozovat obtížněji. Není důvod náš zákon odsuzovat, nebo naopak oslavovat jako nějakou vzpouru proti Bruselu,“ uzavřel s tím, že dle jeho názoru si náš novelizovaný ústavní zákon a novelizovaná technická směrnice navzájem překážet nebudou.