Kovářová v prvé řadě zdůraznila, že úmluva má řešit nejen fyzické násilí na ženách, ale také nežádoucí verbální i neverbální projevy sexuální povahy. Úmluvy se mohou dovolávat i ženy, které mají obavu, že by k nežádoucímu činu sexuální povahy mohlo dojít. „Rozumíte? Stačí obava, klidně i bez důkazů,“ zdůraznila advokátka.

V textu úmluvy se předpokládá, že státy, které ji ratifikují, přijmou příslušná legislativní opatření, která budou postihovat i případy, které zahrnují i obavy, že k nežádoucímu sexuálnímu chování by mohlo dojít.

„Z textu nového překladu tak přece jasně plyne, že po ratifikaci se slovní i neverbální trestné činy musí zavést do našeho právního řádu, protože zatím je netrestáme. Současně podle článku 41 smluvní strany zajistí ‚trestnost jakékoliv úmyslné formy napomáhání či účastenství i trestnost úmyslného pokusu‘, to vše ‚bez ohledu na povahu vztahu mezi obětí a pachatelem‘ (čl. 43). Rozvádějící se manžel se tedy špatně podívá, manželka si to blbě přebere a oheň trestního stíhání už nikdo nezastaví,“ dala příklad Kovářová.

A jako by tohle všechno nestačilo, Istanbulská úmluva obsahuje i článek, v němž nejde o nic menšího, než o převýchovu společnosti. Smluvní strany by se totiž měly pokusit vymýtit předsudky týkající se společenských rolí a chování žen a mužů.

„Dívat se na slabší pohlaví jako na ženy a na chlapy jako na muže je zlo, protože ‚smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn společenských a kulturních vzorců, pokud jde o chování žen a mužů s cílem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založeny na… stereotypních úlohách žen a mužů‘,“ vyložila Kovářová článek 12 Istanbulské úmluvy.