Pane Cílku, nepostrádáte u nás při své hlavní profesi poněkud větší angažovanost ekologicky zaměřených politických stran nebo alespoň jednotlivců?

Tak já jsem přesvědčen, že ta doba nazrála a že se i u nás určitě objeví. Ale objeví se primárně nikoliv v politice, ale v ekologii. Jestli a jak moc zasáhnou do politiky, to je samozřejmě otázka.

Pojďme dál. Německo vsadilo na energii z jádra a z alternativních zdrojů. Pro nás to znamená, že u našich západních sousedů půjde cena energie nahoru, a postupně v korelaci s tím stoupne i cena energie v Česku. A z německé strany se zároveň dostaneme pod ekologický i politický tlak ohledně existence našich uhelných elektráren. To by mohlo v konečném účtování pomoci alespoň našemu životnímu prostředí. Souhlasíte ?

Ano, je to téma dosti složité, ale vyjádřil jste ten rozpor v podstatě správně. Ale když mluvíme o těch alternativních zdrojích – na ty se nelze spoléhat. Dokonce i Dánsko, které má ty velké větrné farmy, tak je dovozcem energie.

Pokud chceme uvažovat o málo emisní energetické soustavě (bezemisní – to je nesmysl), tak speciálně pro ČR nejlépe vychází kombinace jaderné energetiky a fotovoltaiky, ale je dobré mít stejně v záloze i trochu uhlí a taky plynu. Jádra se rozhodně tak jako Němci vzdávat nemůžeme.

Naše temelínská elektrárna je minimálně emisní, a přitom má výkon zhruba na úrovni tří uhelných elektráren. Alternativní zdroje mohou tvořit v ideálním případě nějakých 10–20 procent celkové spotřeby energie.

V polském dole Turów v blízkosti českých a německých hranic se patrně bude hnědé uhlí těžit dalších 24 let. O prodloužení do roku 2044 ve středu rozhodlo polské regionální ředitelství ochrany životního prostředí ve Vratislavi, aniž by přihlédlo k připomínkám z české i z německé strany. Otázka zní, zda to můžeme Polákům vyčítat...

Ano, právě, protože my s tou postupnou a velmi pomalou proměnou energetiky teprve začínáme. Takže i my máme svoje uhelné elektrárny, kterých se vzdát prozatím určitě chtít nebudeme.

A když bych udělal takový 30letý výhled, tak ano, měli bychom se snažit to uhlí a plyn postupně odbourávat a potlačit, ale je jasné, že to půjde pomalu a nemůžeme to dělat rychle a hystericky, tak jak se to někdy děje i dnes.

Pane Cílku, když už jsme u těch 30letých výhledů, tak zmíním studii Climate Central, která aktuálně uvádí, že zvýšení hladiny oceánů zasáhne do roku 2050 třikrát více lidí, než se původně předpokládalo – a to cca 300 milionů. Trochu to připomíná Čapkovu apokalyptickou vizi Války s mloky, kde jsou lidé přímo vyzýváni k tomu, aby se přesunuli z pobřeží a nížin do vnitrozemí a do hor, protože „hory se budou bourat až naposled...“ Nezačíná nějaký podobný proces?

Ne, tady jde o něco jiného, a sice, že ten problém vlastně nejde nijak zobecnit, protože to bude pro každý ten kout světa, který to zasáhne, znamenat něco jiného.

Třeba Benátky už nikdy neuvidíme takové, jaké jsou dnes. To je realita.