Zbořil označuje za skutečně pozoruhodné, že na západní straně hranice  Ruské federace se přesouvají nebo rozmísťují nějaké vojenské jednotky. Nemluvě o těch, které jsou v povětří. „Všechny spadají pod velení Severoatlantického paktu a zase se to týká těch zhruba 14 až 18 států, které vždycky od dob Napoleonových měly nápad vtrhnout na území carského Ruska nebo sovětského Ruska a Ukrajiny,“ dodává.

To, že se nemluví o přesunech cizích vojsk na cizích územích, je podle něj zřejmě záměrné, aby se mohlo upozorňovat na to, že i na území Ruské federace dochází k přesunu nebo ke koncentraci ozbrojené síly. Ale tak trochu se také naznačuje, že by to nemuselo být tak jen na území Ruské federace, ale i na území spojenců Ruské federace.

• Původní zdroj ZDE

Nejvíce ho však zaujalo, že se zejména na generálním světovém summitu třeba v Glasgow, kde se hovořilo o životním prostředí a o možných  důsledcích ekologické krize,  nikoho nenapadlo, aby spočítal, k čemu by v té střední a východní Evropě, případně i  v té západní, mohlo dojít: K závažné devastaci  životního prostředí v okamžiku jakéhokoliv skutečného velkého nebo i malého vojenského konfliktu,“ upozorňuje.

„Generální tajemník Severoatlantického paktu Jens Stoltenberg chce strašit Ruskou federaci, nebo jak elegantně říkat odstrašovat, a prezident Putin, prezident Ruské federace, varuje, aby se NATO a jeho spojenci nesnažili překročit takzvanou červenou čáru, to je metaforické označení pomyslné frontové linie, a v podtextu je varování jako v předvečer vypuknutí vojenského konfliktu,“ pokračuje.

„Takže mně se zdá, že bychom se mohli zamýšlet, jaké důsledky by tato válka měla nebo tento vojenský konflikt by měl pro životní prostředí, a nejenom v Ruské federaci. Rozhodně by to mohlo otřást podmínkami k životu v celé Evropě, na území celé Evropské unie. A ta představa, že by se ta válka mohla odehrávat jenom na Ukrajině, v Pobaltí, na Slovensku, v Česku a na Balkáně je jenom fikce, která nepočítá s tím, že každý vojenský konflikt začíná jinak, než končí,“ zdůrazňuje Zbořil.

„Pokud přemýšlíme o nějakých létajících monstrech nebo o vojenském loďstvu pronikajícím do Černého moře anebo o útočnících po té tradiční cestě z Evropy přes Vilnius na Rus, tak ta rána může být zejména ekologická a může být tak mohutná, že ani Greta Thunbergová a ani všichni ti nejzelenější v Evropě si to dnes ještě neumějí ani představit,“ dodává Zdeněk Zbořil, že důsledky pro životní prostředí nejen tady v naší střední a východní a jihovýchodní Evropě mohou být mnohem významnější, než si můžeme myslet.