Kampaň prezidentských kandidátů je už v plném proudu a zvláště její hlavní aktéři se snaží sbírat pozitivní body od veřejnosti i na různých mítincích či besedách. Nejinak tomu bylo i ve středu 23. listopadu v Ostravě-Porubě, kde se představil generál Petr Pavel, kterého většina médií pasuje společně s Danuší Nerudovou a Andrejem Babišem na hlavní uchazeče o prezidentské křeslo. Akci připravilo ostravské komunitní a informační Centrum Pant, jehož moderátoři kladli v úvodní části besedy Pavlovi otázky na jeho osobní život i společenské postoje. Návštěvníci besedy se tak mohli například dozvědět, že adrenalinové sporty nejsou generálovi cizí a že si zkusil i bungee jumping u Victoriiných vodopádů v Jižní Africe a že zatím největší životní obavy zažil při válce v Jugoslávii, a to o vojáky ze své jednotky, kterým velel. Ohledně dotazů na rovné příležitosti žen a diskriminaci některých skupin lidí uvedl, že před lety sám pomohl v kariéře jediné ženě při bojovém útvaru prostějovských výsadkářů, kterému velel, když ji chtěli její kolegové „vyštípat“ z jednotky. „Všichni lidé si musejí být rovni před zákony i nastavenými společenskými pravidly,“ sdělil k tomu prezidentský kandidát Pavel.  

Druhá část besedy už byla daleko zajímavější. Moderátoři začali zpovídat bývalého profesionálního vojáka ohledně jeho politických postojů a prezidentských ambicí.

„Prezident by měl pracovat i v podhradí, setkávat se často s lidmi a neměl by jen sedět v kanceláři na Hradě. S vládou by se měl doplňovat, zvláště v tématech, na kterých je celospolečenský zájem, vytvářet konsenzus s politickými stranami, jinak se celý systém rozkolísá. Něco podobného jsem měl v popisu práce ve své funkci v NATO. Já jsem nevelel třiceti armádám jednotlivých členských zemí, ale spojoval jejich různé zájmy a činnosti ke vzájemné shodě. Nebylo to lehké, ale jak jsem třeba i po delší době dosáhl jednotného souhlasu, mělo to rozhodnutí velkou váhu. Svůj prezidentský idol nemám. Masaryk vládl před mnoha lety a jeho postava je zřejmě už dost zidealizovaná. Pokud bych se dostal na Hrad, určitě bych se v rámci svého působení neidentifikoval s činností a názory Václava Klause či Miloše Zemana, který si například ‚tvořivě‘ vykládal českou ústavu. A určitě bych nechtěl za svého tiskového mluvčího Jirku Ovci,“ konstatoval generál Pavel s nadsázkou.   

Petr Pavel: „Líbí se mi skandinávský model. Lidé tam jsou spokojenější než u nás.“

V besedě přišly zanedlouho na řadu i otázky z publika kladené buď přímo generálovi, nebo zaslané moderátorům pomocí SMS zpráv. Ohledně sociální politiky se pak Petr Pavel vyjádřil v tom smyslu, že mu je velmi blízký severský sociální model vládnutí, který mohl pozorovat při svém pobytu ve skandinávských zemích, kde jsou lidé daleko více spokojení se svým životem než u nás. Podporoval by progresivní zdanění, aby mohlo zůstat daleko více financí pro sociální oblast. Zároveň však zdůraznil, že se mu u nás moc nelíbí systém podpory pomocí sociálních dávek, které jsou prý poskytovány plošným způsobem. Raději by více peněz poskytl na různé sociální služby, které by lidem umožnily se znovu zařadit do společnosti, než jen pobírat dávky.

K současné krizové ekonomické situaci pak generál dodal, že především vyčítá vládě její pomalost, kdy nenaslouchala expertům a zastropovala ceny energií až s několikaměsíčním zpožděním, což vyvolalo mezi veřejností negativní ohlasy. Naopak ohledně řešení vysoké inflace by se spoléhal spíše na trh, který má tuto situaci prý postupně vyřešit sám a je to jen na vládách evropských zemí, jaká opatření k vysoké drahotě zvolí.

Celkem nekompromisně se ale Petr Pavel vymezil k maďarskému premiéru Orbánovi, který si na fotbalové utkání vzal na sebe šálu s propagací tzv. velkého Uherska, do kterého v minulosti patřilo například Slovensko, část Srbska, Chorvatska i Ukrajiny a také určité regiony v Rumunsku. Politici zmíněných zemí se proti tomuto kroku výrazně ohradili.

„Viktor Orbán, bývalý studentský vůdce s mnoha liberálními názory, se zásadně změnil a s ním i celé Maďarsko. Tento jeho počin se ale nemůže jen tak přejít bez odezvy a musí se na něj reagovat. Orbán by se za to měl omluvit. Maďarsko je pro nás varováním, že i pomocí demokratických voleb může být nastolen nedemokratický režim, kde je omezena svoboda médií i soudů,“ podotkl Pavel.

Ukrajině by se mělo dál pomáhat, navrácení Krymu a části Donbasu je ale problém

V diskusi samozřejmě zaznělo i několik dotazů na rusko-ukrajinskou válku. Konkrétně na míru pomoci naší země a také na to, jak dlouho může konflikt ještě trvat, a zda by generál podpořil přímou účast na válce či rychlý vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance.

„Ukrajina není členem NATO, takže Aliance jí nemůže svou přímou účastí na konfliktu pomoci. Jak to Rusko už vícekrát avizovalo, použilo by jaderné zbraně, což by vedlo k vzájemnému sebezničení. Ukrajině ale musíme i dál pomáhat, svět si nemůže nechat vnutit agresivní styl řešení ze strany Ruska. Já bych byl také rád, kdyby válka skončila na jaře, jak se o tom píše v médiích. Možná k tomu skutečně dojde. Stav ruské armády není určitě dobrý, docházejí jí pokročilejší technologie a začínají ho opouštět i silní spojenci jako Čína, protože Pekingu to vadí kvůli jeho obchodním aktivitám, tedy kvůli globálnímu byznysu. Moskvě tak zůstanou jen spojenci, jako jsou Severní Korea, Írán a několik afrických diktátorských zemí. A také v Rusku už začíná stoupat společenské napětí,“ analyzoval nynější situaci generál Pavel a ještě doplnil: „Na Ukrajině si ale musejí uvědomit, že jen těžko dohodnou smír, pokud budou trvat na navrácení Krymu a části Donbasu, protože tam už nyní vládnou proruské nálady a Ukrajinu by stálo velké úsilí je eliminovat.“