Kritická slova Zahradil úvodem směřuje na adresu Věry Jourové, eurokomisařky pro hodnoty a transparentnost. „Paní Jourová si definitivně našla svoji doživotní parketu. Až skončí v Komisi, nepochybně vyplave v nějaké mezinárodní organizaci v pozici koordinátora či odborného poradce pro boj s dezinformacemi, plavat s proudem umí. Nutno též uznat, že využila šanci a své původně nepříliš významné portfolio proměnila ve vlivný nadnárodní úřad,“ poznamenal k její agendě. 

Znepokojující je pro něj postoj Jana Farského, který se vzdal europoslaneckého mandátu pro několikaměsíční stáž v USA. „Nesmírně složité (a rizikové) téma boje proti dezinformacím a jejich šíření. Ale zásadní součást obrany demokracií. Této oblasti se v EU věnuje Věra Jourová. I díky ní v tomto může být EU Spojeným státům příkladem. Díky za to!“ připsal Farský ke společné fotce s Jourovou na fóru výzkumného centra Atlantická rada k budoucnosti obrany ve Washingtonu. Jourová ve Washingtonu vyzvala k užší spolupráci USA a EU v boji proti ruské propagandě.

„Pan Farský, t.č. v USA, jí za to tleská. A mě tohle celé dění naopak stále víc zneklidňuje,“ podotýká Zahradil. S tím, že celou „dezinfo“ agendu se podařilo přefouknout do tak obludných rozměrů. „Začíná to zavánět jakousi novodobou verzí mccarthyismu, kdy každý disentní názor, evropskou integrací počínaje a válkou na Ukrajině konče, se stává automaticky podezřelým, je třeba na něj ukázat prstem, zaznamenat, sledovat, skandalizovat,“ všímá si.

Tuto agendu podle něj tlačí zájmy několika vlivných skupin. Mezi ně patří některé neziskovky a aktivisté, protože zjistili, že se z tohoto tématu pro ně stal solidní dlouhodobý zdroj obživy. Různí experti na „sémantiku“ a „narativy“, ze stejných důvodů. Také média hlavního proudu, která se podle Zahradila bojí svého upadajícího vlivu a ztráty dominance, takže restrikci mediálního trhu by v konkurenčním boji uvítala. Nebo zpravodajské služby. „Jako každý státní úřad podle Parkinsonových zákonů tím vykazují a legitimizují svou činnost, finanční nároky a legislativní postavení,“ dodává Zahradil.

A v neposlední řadě na této agendě mají zájem politici národní i nadnárodní úrovně. „Ti pochopili, že tento styl argumentace jim může pomoci u části voličů v politické soutěži k oslabení protivníka,“ říká europoslanec.

„Výsledkem je doslova toxický koktejl hysterie, stihomamu a podezíravosti, který otravuje společenskou atmosféru, rozkládá elementární komunikační kanály, vede k autocenzuře, šíří konspirační teorie a vytváří de facto studenou občanskou válku. Já proto stále doufám, že současná vláda bude schopna si od tohoto třeštění zachovat zdravý odstup, nadhled a nenechá se touto vlnou zavalit,“ uzavírá Jan Zahradil.