V průběhu celého rozhovoru Schulz i Juncker ujišťují o svých přátelských vztazích. To dokládají například tím, že si každý den ráno volají. Juncker dokonce hovoří o tom, že vztahy mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem jsou díky blízkému vztahu mezi nimi dvěma aktuálně na nejlepší úrovni za mnoho let. Juncker se mimo jiné vyjadřuje k plánu Martina Schulze a šéfa SPD Sigmara Gabriela na reformu EU, jež by fakticky učinila z Evropské komise celoevropskou vládu a ještě více by byla upozaděna role národních parlamentů.

Juncker v rozhovoru tvrdí, že reforma je dobře míněna, ale nepřichází ve správnou chvíli. „Museli bychom změnit současné smlouvy a nálada na kontinentu navíc není tomuto druhu reformy příliš nakloněna,“ konstatuje Juncker a v návaznosti na jeho vyjádření Schulz připouští, že za současných okolností k jím navrhované reformě nejspíš nedojde. „Je mi jasné, že mé vize nebudou provedeny hned zítra. Nejsem integrační fanatik. Shodneme se na tom, že Brusel nemůže regulovat všechno,“ argumentuje Schulz.

Juncker i Schulz ve shodě odmítají, že by nesli odpovědnost za brexit. „Proč bych měl? Po 43 letech členství prostě nebyli Britové schopni se rozhodnout, jestli chtějí být součástí EU úplně, či jen částečně,“ tvrdí Juncker a Schulz obviňuje ze zodpovědnosti za brexit především britské konzervativce. „Oni si chtěli vzít celý kontinent jako rukojmí. A co se týká mých kritiků. Kdyby na mě neútočili lidé, jako jsou Le Penová či Wilders, tak bych patrně dělal něco špatně,“ přechází Schulz do útoku.

Celý rozhovor v angličtině máte k dispozici ZDE.

Redakce Spiegelu ovšem konstatuje, že kritika konkrétně Junckera nepřicházela jen z řad „pravicových populistů“, ale k rezignaci šéfa Evropské komise vyzývali český a polský ministr zahraničí. Ti tvrdí, že je Evropská komise příliš dominantní. „Seděl jsem s polským premiérem u kulatého stolu dlouhé hodiny a o požadavku na moji rezignaci nepadla ani zmínka. A český premiér Bohuslav Sobotka mě naopak nabádal, abych ve své funkci setrval i nadále,“ tvrdí Juncker. S obhajobou svého kolegy přispěchal i Schulz, když řekl, že z Junckera mnozí dělají „obětního beránka“.

Základem přátelství obou vrcholných bruselských politiků je podle jejich názoru společný dělnický původ a podobná historie jejich rodin. Zatímco otec Jeana-Clauda Junckera byl násilně odveden do wehrmachtu a skončil jako válečný zajatec v Sovětském svazu, Schulzův strýc zemřel na konci druhé světové války při odstraňování min. To je podle Schulze důvod k tomu, proč společně s Junckerem kladou takový důraz na jednotu evropského kontinentu. Oba dva také přiznávají, že spolu často hovoří i o soukromých záležitostech.

Při společných rozhovorech prý došla řeč i na zprávy, které se zabývaly údajně zhoršujícím se zdravotním stavem a přehnanou konzumací alkoholu Jeana-Clauda Junckera. „Mnoho z těchto zpráv je součástí politické kampaně. O tom není pochyb. Nicméně každý politik občas působí unaveně. Tomu se nelze vyhnout,“ hájí svého kolegu Schulz. Samotný Juncker pouze opakuje to, co již zmiňoval na půdě Evropského parlamentu. „Nejsem unavený ani nemocný,“ tvrdí Juncker a společně se Schulzem se shodují na tom, že jsou přátelé v osobním životě i v politice.