„Podruhé k nářkům o tom, že nejsme na Vánoce dost duchovní. A že vlastně nejsme dost duchovní nikdy, a že jsme ateistický národ, a že kdybychom všichni chodili do kostela, byli bychom na tom politicky úplně jinak, a já nevím co. Tentokrát připomenu Rodneyho Starka, katolického historika a sociologa náboženství, dle mého soudu jednoznačně nejlepšího analytika v této oblasti,“ předesílá Hampl ve své vánoční glose.

Stark ukazuje, že máme na vybranou: „Buď můžeme být zemí, kde se staví kostely, náboženské symboly jsou na státní vlajce, ve školách se učí náboženství, téměř každý má svatbu v kostele… ale kde lidé budou nábožensky naprosto vlažní a téměř nikoho to nebude zajímat. Nebo můžeme být zemí, kde bude mnohem více lidí přemýšlet o duchovních věcech a žít niterným náboženským životem.

Pak ale nebudou ty katedrály, znaky, náboženská výuka na školách a tisíce církevních obřadů. Obě možnosti se totiž vylučují. Ty typy náboženských organizací (církví, sekt atd.), které umí ovlivnit stát a veřejnou atmosféru, ty nedokážou oslovit naprostou většinu lidí. A ty, které umí lidi osobně oslovit, ty zase neumí ovlivnit stát a veřejnou atmosféru,“ dodává, že vždy převáží buď jedny, nebo druhé.

Stark také ukazuje, že v dějinách se ta období střídají. „Někdy se staví katedrály a jindy mají lidé zájem o duchovní věci. Mimochodem, zdá se, že ta stejná zákonitost platí i jinde,“ dodal závěrem.

A připomněl například nedávnou zprávu, že v arabských zemích, které se vracejí k islámskému právu a k islámským tradicím – přibývá ateistů.