Komunismus je v zemi podle Klause v různých podobách a převlecích stále přítomen. „Na druhou stranu rezolutně odmítám – a často se nezdráhám i explicitně kritizovat – zjednodušenou, zavádějící, záměrně nepřátelskou, ale v současnosti všudypřítomnou dezinterpretaci Ruska na Západě (a nepřetržité neférové spojování a zaměňování Ruska a Sovětského svazu, Putina a Brežněva). Tento přístup paradoxně odhaluje více o Západu a jeho předsudcích než o současném Rusku samotném,“ dodává Klaus.

„Rusko si musí být vědomo toho, jakým způsobem se Sovětský svaz choval v průběhu větší části své sedmdesátileté existence a jaké útrapy a obtíže během této éry mnoha zemím na světě přinesl,“ domnívá se Klaus. Rusové se podle něj oprávněně považují za největší oběť komunismu.

„Nicméně, pokračující snahy Západu – motivované ohledem na své vlastní zájmy a záměry – zveličovat paralely mezi bývalým Sovětským svazem a současným Ruskem jsou chybné a kontraproduktivní. Západ se chová způsobem, jako kdyby si nepřál, aby se Rusko od své sovětské minulosti oddělilo. Tím spíše je pro Rusko důležité uspět v dokončení procesu objektivního hodnocení své minulosti. Rusko musí svým dneškem ukázat, že pro něj sovětská éra byla pouhou anomálií,“ dodává bývalá hlava státu.

Následně podotýká, že je důležité se primárně dívat dopředu, nikoli nazpátek. „Ve svých politických projevech jsem po pádu komunismu opakovaně užíval následující analogii: zpětné zrcátko v autě je naprosto nezbytné, nesmí však být tak velké, aby zakrývalo celé přední sklo,“ tvrdí. Podle něj je v zájmu Ruska samotného a nás všech mu přát dobrou, mírovou a prosperující budoucnost. 

„Když se díváme na mapu světa, musíme dojít k závěru, že Rusko náleží k základním pilířům jakéhokoli stabilního politického a ekonomického uspořádání ve světě. Geopoliticky Rusko patří do Evropy a historie ukázala, že bez Ruska je dlouhodobá stabilita Evropy nemožná,“ říká Klaus s tím, že úkolem pro současnost je přivést Rusko zpět do evropské politiky jako partnera, nikoliv jako nepřítele. 

„Konfrontace Západu s Ruskem není pro nás, Středoevropany, žádnou pozitivní věcí, ale naopak – hrozbou. Podkopává naši budoucnost, která je už tak více než dost zpochybněna bezohlednými unifikačními a centralizačními procesy v Evropě a atakem Evropské unie na národní státy na straně jedné a současnou migrační vlnou, rovněž organizovanou, nikoliv pouze umožněnou evropskými elitami, na straně druhé,“ uzavřel.

Původní text ZDE.