Bašta píše, že novináři přistupují k negativním zprávám o hledačích lepšího života stejně, jako jejich předchůdci v době totality k referování o trestných činech příslušníků Střední skupiny sovětských vojsk „dočasně“ dislokovaných v Československu. „Totéž se předtím stalo za druhé světové války. Zkrátka, o žádných okupantech se nikdy špatně nepsalo,“ domnívá se analytik.

Celý text je ZDE

A připomíná, že za časů dřívějších totalitních režimů se nesmělo informovat o ničem, co odporovalo dobovým ideologiím, nejprve nacismu, potom tzv. socialismu. „...v listopadu 1989 statisícové davy demonstrantů hlasitě odsuzovaly všechny reportéry, kteří lhali, a oceňovaly ty, kteří se nebáli říci pravdu. Svobodu slova považovali Češi za natolik důležitou, že neváhali za ni bojovat a položit za ni i své životy, jak dokládají pamětní desky na budově rozhlasu na Vinohradské třídě,“ píše Bašta.

Objektivita českých veřejnoprávních médií nápadně připomíná druhou polovinu 80. let

Přestože nyní podobu veřejného prostoru neurčuje žádná ideologie, „objektivita“ českých veřejnoprávních médií prý nápadně připomíná druhou polovinu osmdesátých let. „O všem, co je důležité, informují tendenčně a nemají žádné problémy s lhaním. Připomínají mi Rudé právo v roce 1988- 9, když referovalo o protirežimních demonstracích nebo o Palachově týdnu. Jako kdyby mladí redaktoři použili televizní archiv a poučili se v něm o tom, jak se i v době internetu dá hloupě a nepřesvědčivě lhát,“ myslí si Bašta.

Míra obecné naštvanosti přesahuje mez

Obává se, že si ani současní redaktoři, ani nikdo z jejich politických dirigentů neuvědomuje, jak nebezpečnou hru rozehráli. „Existuje příliš mnoho příznaků, které ukazují, že míra obecné naštvanosti přesahuje mez, ve které možné násilné řešení současné krize již nikoho neděsí. Spíše vyvolává pozitivní očekávání,“ varuje.

Každá lež nás přibližuje k násilnému řešení víc, než projevy zastánců tvrdé ruky

Incidenty, které zasáhly redaktory veřejnoprávní televize a rozhlasu na demonstraci na Hradčanském náměstí, by měly podle Bašty v politicích a ve vedení médií probudit alespoň pud sebezáchovy, když už ne svědomí. „Snad je ještě čas na návrat k objektivnímu zpravodajství jako prvnímu předpokladu zklidnění situace. Krize pokročila natolik, že každá lež, každá nepovedená manipulace veřejným míněním nás posouvá k jejímu násilnému řešení víc než plamenné projevy zastánců politiky tvrdé ruky,“ upozorňuje.

Zabránit katastrofě lze jen za použití hrubé síly

Podle Bašty nyní migrační krize dospěla do stadia, v němž se dá zabránit katastrofě pouze použitím hrubé síly, jak při ochraně hranic Evropské unie, tak i k udržení elementárního pořádku v regionech postižených masovým přílivem migrantů. To ovšem naráží na neochotu a neschopnost evropských politických elit silové řešení přijmout. Vážné je také to, že všem členským zemím EU chybějí policejní a armádní síly schopné migraci zastavit a čelit možným důsledkům tohoto kroku. „Trumfy v rukou totiž mají stratégové Islámského státu a jejich spojenci. Předpokládané koordinované teroristické útoky ve více evropských zemích EU nejspíše zcela ochromí a povedou k jejímu rozpadu,“ obává se Bašta.

„Nemohu proto vyloučit, že onen kolaborantský reflex evropských médií hlavního proudu je diktován pudem sebezáchovy. Pak by ovšem stěhování národů opravdu mělo charakter řízené invaze, jak tvrdí někteří politici. A předvídaví jedinci se včas hlásí ke spolupráci s vítězi. Přál bych nám všem, aby to nebyla pravda,“ uzavírá Jaroslav Bašta své zamyšlení.