„Koncept stádní imunity je opravdu lákavý, protože naznačuje konec hrozby covidu-19,“ uvedl Toby Brett, hlavní autor nové studie.

„Tento přístup ale nemíří k vymizení nebo likvidaci nemoci – proto by potřeboval neustálou úpravu opatření, která by udržovala jisté množství nakažených. Nesmělo by jich být příliš málo, ale ani příliš mnoho, protože by to vedlo k zahlcení zdravotnických kapacit,“ doplnil Brett.

„Proto je strategie skupinové imunity podobná chůzi po téměř neviditelném laně,“ varuje vědec.

Převládající strategií ve vyspělých zemích je mitigace neboli potlačování, tedy zpomalování šíření nákazy pomocí mnohdy drastických opatření.

Spolu se svými kolegy z Centra pro ekologii infekčních chorob prostudoval Brett oba přístupy, jak mitigaci, tak i stádní imunitu. Vědci se snažili zjistit, jestli je vůbec možné této imunity dosáhnout, aniž to povede ke kolapsu nebo přetížení zdravotnických systémů. 

Pracovali s novým modelem, který simuluje šíření covidu-19 ve Velké Británii. Pokud by se dodržovala strategie mitigace, vedlo by to k mnohem menšímu množství ztrát na životech: zemřelo by 62 tisíc osob ve věku nad 60 let a 43 tisíc lidí do 60 let. Přijetí strategie stádní imunity by vedlo k celkem 410 tisícům úmrtí, přičemž 350 tisíc z nich by se týkalo seniorů nad 60 let.

Jako zdaleka nejúčinnější opatření se v jejich modelu ukázala včasná izolace nakažených: pokud by se ji podařilo aplikovat v dostatečném množství už na lidech bez příznaků, pak by nemoc vyhasla už během dvou měsíců, aniž by bylo třeba jiných, drastičtějších opatření.

Pojem skupinové (stádní) imunity se používá především v kontextu očkování. Pokud je proočkováno dostatečné množství populace, pak se nemoc v ní nemůže dost šířit.