„Ve sporech o islám a křesťanství se občas objevuje argumentace, že islám je od základu špatný, zatímco křesťanství nikoliv. Z toho se potom vyvozuje, že islám není žádným způsobem reformovatelný, aby odpovídal potřebám dnešního světa. Něco podobného se říká o komunismu. S ještě o něco fatalističtějším dovětkem, že kdo byl jednou komunista, je komunista i tehdy, když už není komunista. Něco jako dědičný hřích,“ říká Jandourek.

Původní text ZDE.

Komunismus je však podle něj kvůli svým teoriím o třídním boji a vyvlastňování majetku nereformovatelný. 

„Lidé, kteří jsou křesťany, tvrdí, že idea sama je správná, a nemůžeme ji tedy posuzovat podle lidí, kteří nejsou schopni dostát ideálu. Je to jakási vždycky platná historická výmluva, která se používá tehdy, když se omlouvají různá zvěrstva. Nejsou to pouze pověstné křižácké války, ale násilí už z prvních staletí, když křesťanství přestalo být pronásledovaným náboženstvím a stalo se náboženstvím vládnoucím. Násilné rušení pohanských škol a likvidace pohanských chrámů je toho dokladem,“ podotýká. Poukazuje pak například na pronásledování Židů a na různé násilné činy ve jménu křesťanství. Připomíná také ničení místních kultur.

„Dnes řešíme násilnosti jiných náboženství, především islámu. Lidé, kteří se odvolávají na islám, se dopouštějí teroristických činů, vedou tzv. náboženské války a hlásají, že jejich náboženství je univerzální a měli by ho vyznávat všichni lidé na této planetě. Pokud ne, běda jim. Kdybychom našli jiné rozumné bytosti na jiných planetách, zřejmě by po nich velká světová náboženství také chtěla, aby se obrátili na jejich víru, a bylo by třeba rázně zajistit, aby se ufonské nesmrtelné duše přiklonily k pravému učení,“ říká Jandourek. 

Podle Jandourka musíme přemýšlet nad tím, v čem jsou muslimští teroristé vlastně muslimové. „Ti, kteří spáchali poslední teroristické útoky, byli jedinci, jež provozovali gay bar, kde byly k dispozici drogy, hašiš, popíjel se alkohol, čehož se tito bojovníci za islám účastnili. Sotva bychom mohli říci, že šlo o nějaké přesvědčené muslimy, protože jejich předchozí a také současný život neměl se žádnou muslimskou ortodoxií nic společného,“ sděluje s tím, že se pochopitelně objevuje argument, že kdyby miliarda muslimů na světě žila důsledně podle toho, co říkal prorok Mohammed, musel by také tlačit násilím na jinak věřící i nevěřící a vnucovat jim svou víru, což by vedlo ke zkáze naší civilizace.

Agresivní potenciál má však v sobě podle Jandourka i buddhismus. 

„Je dost pravděpodobné, že záhy poté, co by byl zakázán islám a byly zrušeny mešity, což je samozřejmě prakticky neproveditelné, ale dejme tomu, došlo by na křesťany. Můžeme na to usuzovat podle toho, jak agresivně se bojovníci proti islámu chovají k některým představitelům křesťanství, od papeže Františka po Tomáše Halíka. Po nějaké toleranci tady není ani stopy. Co těmto lidem vadí, není jenom islám, ale náboženství jako takové,“ dodal.

„Ve skutečnosti je zajímavé, že to, co nám na islámu nejvíc vadí, není jeho náboženský základ, ale praktické pokyny. Korán je považován za přímo nadiktovaný Alláhem, křesťané to mají jednodušší, protože jejich Bible se považuje za Bohem ‚inspirovanou‘, takže je také lidským dílem. To nic nemění na tom, že Mohamed sám dával protikladné výroky a je třeba si z nich vybrat. Je věcí inteligence poznat, co bylo dobově podmíněno situací, a nevytrhávat věty z kontextu. Třeba Mohamedův výrok, že klamat nepřítele je povoleno. Souvislost je taková, že za války je dovoleno oklamat nepřítele. Přesně to dělají tajné služby za každé války a je to považováno za normální. Koho považovat za nepřítele, je pochopitelně další věc,“ uzavřel sociolog.