„Kdyby skutečně existovala nějaká ‚kulturní fronta‘, asi by to vypadalo v této společnosti poněkud jinak. Plácání jednou za rok na nějakém předávání cen není událost. Je to jen důkaz toho, že na ‚kulturní frontě‘ je až na výjimky mrtvolný klid. A když už jej něco naruší, je to předvídatelné jako první tah v šachu. Ví se, kdo to řekne a kým byl před tím poučen. Skutečná kulturní opozice společenskému úpadku je stálá a nehledí na to, zda jsou zrovna u moci rudí nebo modří. A to tady u nás věru nemáme...,“ posteskl si autor.

Umělci se vyjádřili k politické situaci na veřejném fóru. To je v pořádku. Problém je, že to byli jen dva umělci a to ještě všechno četli z papírku. Četli text, který jim připravil někdo z tzv. pražské kavárny. Z té kavárny, která se před lety snažila „přemluvit bábu“. „Tentýž člověk nyní má být tribunem spravedlivých, když si v reakci na jednostrannou a vpravdě tupou ‚knížecí‘ povýšenost pražské kavárny lid zvolil Zemana?“ položil si otázku Kartous.

Celý komentář najdete zde

Právě prezident Zeman je teď tribunem lidu. Kulturní fronta teď prezidenta rozhodně ohrozit nemůže. Snad jen v očích takového „pomatence“, jakým je hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který na umělce stále útočí. Kdyby byla tato kulturní fronta co k čemu, rozebírala by reálné problémy dneška. Jenže, to by nesměla být „impotentní“.