Robejšek se ve svém textu snaží srovnat idealismus poválečné mládeže s idealismem generace Fridays for Future. „Ten první byl znesvěcen komunisty a ten druhý může být zneužit ke vzniku další totality,“ uvedl. 

Všímá si toho, že mládež sice demonstruje za klima, ale v nákupní zóně prý systematicky hřeší. „Při nákupech totiž hraje pro 16–25tileté ekologická udržitelnost jen zcela podružnou roli. Nejdůležitější je pro ně cena, kvalita a vzhled produktu,“ poznamenává Robejšek. Stejně tak je to u technických přístrojů nebo při cestách na dovolenou. 

„Ve všech rozvinutých společnostech vyrůstá mladá generace v blahobytu. A konzum je opiát, který z lidí dělá autonomně bloudící nákupní košíky. A každá nová generace vyčítá té předchozí, že všechno dělá špatně. Ještě si na ten báječný pocit vzpomínám. Mohl jsem cokoliv zatracovat a kritizovat a nemusel dokazovat, že to umím aspoň tak dobře jako dospělí,“ sdělil Robejšek. 

„Konzumní chování mladých dokazuje, že revoltující generace klimatiků nevnímá rozpor mezi svými slovy a činy a není připravena na život v asketickém světě, který při Fridays for Future umanutě a neuváženě požaduje. Většině z nich vůbec nepřijde na mysl, jak by právě oni strádali v asketickém světě podle Eko-Gréty,“ dodal. 

„Generace mých rodičů mohla doufat, že díky obětavé práci pro lepší svět dosáhnou i blahobyt. Dnešní mladí lidé již blahobyt mají a díky jejich obětavé posedlosti se o něj sami chystají připravit. A nejenom o blahobyt, ale i o svobodu a nejenom sebe, ale i ostatní, a nejenom na čas, ale na dlouho,“ zmínil dále Robejšek.

Podle něj poválečná generace věřila ideálu a doufala v blahobyt. „Ale ideál byla lež a zároveň žebřík, po kterém se vyšplhali komunističtí aparátčíci k moci. A teprve když – po desetiletích totality – padli, tak přišel blahobyt. Ten ale společnost pomátl tak, že zrovna mozky těch nejvzdělanějších vylučují na běžícím pásu sebevražedné nápady. A mládež, která si potřebuje odreagovat svou ultimativní revoltu, rozprostírá toto intelektuální smetí po ulicích. A výsledek? Dnešní mladá generace západních společností se právě úporně snaží nalítnout aparátčíkům naprosto stejně jako generace mladých po II. světové válce. Také ji berou inženýři dobra za slovo a zneužívají její idealismus k uchopení moci. Poválečná mladá generace neměla co ztratit. Ta dnešní ano,“ uzavřel.