Připomněl, že před pěti lety prezident Vladimir Putin doporučil ruským filmařům, aby přijali etický kodex: „Nejde o to, snažit se někomu vnutit nějaký postoj, aby byl někdo nucen držet se určitého ideologicky správného formátu. Mluvím o sebeovládání a zodpovědnosti.“

Jandourek také poukazuje na to, že podle serveru Moscow Times na schůzce s ruskými kulturními vůdci minulý pátek prezident v těchto svých výzvách pokračoval. „Tvůrčí komunita by měla určit hranici mezi cynickou a urážlivou provokací a tvůrčím aktem.“

Celý text je ZDE.

Prý to byla Putinova reakce na nedávné skandály ohledně nejasných směrnic a neoficiálních rozhodnutí státních zaměstnanců zakázat různá divadelní představení a koncerty. „V říjnu známý divadelní herec a režisér Konstantin Rajkin veřejně kritizoval práci kulturních úředníků a na pátečním setkání s prezidentem známý herec Jevgenij Mironov vyjádřil Putinovi všeobecné obavy umělecké obce, pokud jde o meze tvůrčí svobody v Rusku.“

Putin ale diskusi s umělci snadno zvládl. Nařídil ministru kultury Vladimiru Medinskému vypořádat se s konkrétním případem zakázaného představení.

„Snažím se to vyřešit, pane prezidente,“ řekl uctivě ministr a Putin zopakoval svůj běžný postoj: „Tvůrčí svoboda by měla být nedotknutelná. Nicméně: všechny svobody mají i druhou stránku – totiž odpovědnost.“

Podle Jandourka je to v podstatě známý postup, jaký volila KGB. Stát se umělce na nic neptá, ale v případě, že umělec urazí něčí city, tak už je ostatní věcí soudu.

Autoři soudí, že nynější vztahy mezi orgány a uměleckými sdruženími usnadňují prezidentovi myslet a mluvit tímto způsobem. Umělci se musejí připlazit na ministerstvo kultury pro peníze a často dostávají požadovanou částku v hotovosti – jako kdyby jim úřady dělaly osobní laskavost.

Jandourek připomíná, že v ideálním případě by ministerstvo kultury mělo rozdělit peníze mezi kulturní instituce a nechat profesionály, kteří je provozují, aby se sami rozhodli, jak je použít. Ale v Rusku mají odborníci jiný úkol – vymýšlet systém autocenzury.

Závěrem Jandourek píše, že Rusko se zdárně normalizuje. „Tvoř si, jak chceš, ale peníze na to nedostaneš, a když budeš na někoho moc ošklivý, dostane se to před soud. Na některé lidi si ale moc možná ani nedošlápne. Co bude komu po nějakém malém divadle nebo nějakém spisovateli, když 80 procent národa věří Vladimiru Putinovi?“ uzavírá Jandourek své zamyšlení.