Trestní oznámení podepsaly a dnes adresovaly policii a státnímu zastupitelství v Praze 1 také Platforma evropské paměti a svědomí, Konfederace politických vězňů ČR, Svaz Pomocných technických praporů - Vojenských táborů nucených prací ČR, Pražský akademický klub 48, obecně prospěšná společnost Post Bellum a Sdružení bývalých politických vězňů.

Oznamovatelé jsou přesvědčeni o tom, že komunisté naplnili skutkovou podstatu činu uvedeného v trestním zákoníku. "KSČM svým prohlášením schvaluje a snaží se ospravedlnit nejen zločiny komunistů, kterých se dopustili na svých spoluobčanech během diktatury v Československu, ale také nepromlčitelné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti páchané komunisty v Sovětském svazu a v dalších komunistických diktaturách až do pádu režimu," stojí v tiskové zprávě.

Dolejš nechtěl trestní podání příliš hodnotit, dokud ho neprostuduje. "Podstatu podání považuji za absurdní. Pokud někdo má alergii na slovo revoluce, je to jeho problém, sociální revoluce jsou a budou, to ale neznamená, že to je obdiv k nedemokracii, zneužívání moci, a dokonce genocidiu, to považuji prostě za absurdní," řekl Dolejš ČTK.

Strana se k revolučnímu základu února 1948 přihlásila v prohlášení 25. února. "KSČM oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily," uvedla s tím, že se po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž život tyto deformace negativně zasáhly.

Podle Dolejše není podstata vyjádření nijak nová. "Prostě se tu směšují dvě věci, samotné uchopení moci a to, co poté následovalo," uvedl. Komunisté se v roce 1948 dostali k moci v mezích ústavy, při dalším vývoji však demokracie dostávala "na frak", řekl Dolejš.

Únorový převrat 1948, komunisty nazývaný Vítězný únor, bylo převzetí moci komunistickou stranou po zřejmě komunisty vyprovokované vládní krizi. Prezident Edvard Beneš přijal 25. února 1948 demisi 12 nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda. Československo se prakticky dostalo do područí Sovětského svazu.

Období komunistické diktatury, které skončilo až na podzim 1989, si vyžádalo tisíce obětí. Z politických důvodů bylo popraveno téměř 250 lidí, přes 200.000 jich bylo odsouzeno k nepodmíněnému trestu. Asi 4500 z nich ve vězeňských zařízeních a pracovních táborech zemřelo. Na 170.000 lidí zemi opustilo, několik stovek lidí bylo při pokusu o překročení hranic usmrceno.