Švehla v Respektu poukazuje na to, že Miloš Zeman svojí rétorikou ze všech sil vytváří a opečovává obraz veřejného nepřítele, což je prý úkaz, který jsme tu měli naposledy před rokem 1990. Bolševici prý též o svých kriticích mluvívali jako o samozvancích a ztroskotancích.

Konflikt, který při tom prezident vytváří, je dle redaktora Respektu odvěký recept, v němž vynikají ti, kteří mají zásadní problém v normální politické soutěži. Proto vytvářejí obraz veřejného nepřítele, na kterého se dá všechno shodit, vymluvit se, udržovat své příznivce v neustálém napětí a současně je stmelovat vědomím, že prezident jejich jménem vede boj.

I Zemanovy řeči o pražské kavárně se prý objevují hlavně v čase, kdy má problémy. „Projevuje se jako alkoholik neschopný přijít střízlivý na odemykání síně s korunovačními klenoty. Vulgární nevychovanec, jehož se rádio bojí pustit v přímém přenosu. Pomocník proslulé ruské propagandy, který bez zábran memoruje její lži. Cynik, který nezakrytě ignoruje pravidla, jež se v prezidentském slibu zavázal dodržovat,“ vypočítává Švehla.

Redaktor Respektu také upozorňuje, že prezidentem a jeho pomocníky stvořený veřejný nepřítel je koncept, který má vágní obrysy a tak se pod něj dá schovat všechno, co se prezidentovi nehodí. Bránit se proti němu je však prý velmi těžké.

„Nejlepší obranou je o záměrech prezidenta s bolševickými manýry a se zálibou v rozdmýchávání nenávisti vědět, rozumět jim a v rámci možností s nadhledem odkrývat, jako to předvedly trenky coby prezidentská standarta nad Hradem. Jak po téhle akci dokázaly prezidentovy praskající nervy, ironie a zesměšnění jsou věci, které Zemana ukazují bez trenek, a on se jich proto nejvíc bojí,“ míní Švehla.

Buřty, pivo a nenávist

Filip Rožánek v Hospodářských novinách dodává, že prezident Zeman by po letech ve vysokých funkcích měl umět reagovat na kritiku asertivně a zároveň elegantně. To, jak si poradit při konfrontaci s křiklouny prý navíc bývá mezi prvními lekcemi mediálních poradců.

„Dobrý znakem skutečných osobností je velkorysost. Od Hradu však velkorysost čekat nejspíše nemůžeme. Nabídka Miloše Zemana je pořád stejná: jenom buřty a pivo a nenávist,“ soudí Rožánek.