Podle Štrobla bylo hlavním zlomem v péči o les na Šumavě založení Národního parku Šumava, kdy se poprvé přestala dělat ochrana lesa proti kůrovci. O minulém rozhovoru jsme psali ZDE. A právě o kůrovci hovořil Štrobl i v dnešní části povídání.

Popsal, jak proti kůrovci postupoval on, vedl si mapu a evidoval jej. „Šli jsme po každém napadeném stromu a začali používat otrávené trojnožky. To jsou tři o sebe opřené kůly, postříkané insekticidem, kde je zavěšena feromonová návnada, tedy pytlík, který vydává sexuální pach kůrovce smíchaný s pachem zavadajícího stromu. A to na sebe láká samce kůrovce. Samci napadají strom, tam si vyhloubí snubní komůrku, potom vydávají sexuální pach a lákají samičky, které dělají mateřskou chodbu, jež pokračuje nahoru a dolů, a kladou vajíčka. Tento proces vývoje kůrovce trvá od šesti do deseti neděl,“ poznamenal Štrobl s tím, že v otrávené trojnožce je to stojí život. 

Dříve však měli lesníci na starosti menší plochy, o něž se starali. Dnes tak nemohou mít přehled, protože to nestačí ani obejít. „Dříve, když byl nalezen jediný strom napadený kůrovcem, tak byl hned zlikvidován. Dnes se musí vyhlásit výběrové řízení a čeká se třeba dva měsíce, která firma vyhraje. A za tu dobu už je zničeno tři čtvrtě hektaru lesa,“ podotkl Štrobl. Následně zmínil, že k rozvoji kůrovci na Šumavě napomohli lidé, kteří měli naprosto laický přístup, takže je zbytečné se o tom bavit. 

„Čeká nás likvidace na třech čtvrtinách území plochy našich lesů. Vezměte si jenom takovou věc, že smrk má v ČR zastoupení zhruba kolem 52 či 53 procent. Takže to je polovina. A tento brouk vám to žere od 60 let, ale to se bavím pouze o tom lýkožroutu smrkovém a lýkožroutu menším. Ale pokud máme lýkožrouta severského a lýkožrouta lesklého a potom ještě lýkožrouta matného, tak ti už napadají mlaziny, to znamená od smrků, které jsou třeba pět metrů vysoké a mají stáří třeba do 20 let,“ dodal. 

„Dnes nejsme schopni, tedy státní organizace, nějak operativně zareagovat,“ zmínil. „Další věc je, co provádí vláda. Když to srovnávám s předchozími režimy, tak v době socialismu jsem si vůbec nedovedl představit, že by v době atraktivity, nebo žiru kůrovce, to znamená od května do září, mohlo jet po silnici auto a vést fůru neasanovaného dřeva napadeného kůrovcem,“ zmínil s tím, že se tak kůrovec rozváží dál. 

„Záležitost kůrovce, to nejsou jen poslední dva, tři roky, jak si někdo myslí. Problémy s kůrovcem mají prvopočátek v lesnické transformaci zhruba v roce 1992. Od té doby se to přestalo dělat tak profesionálně, tak odborně, jak by se to dělat mělo,“ uzavřel.