„Spousta odhadů vyčísluje, kolik lidských životů stála Rusko, respektive Sovětský svaz, Velká vlastenecká válka. Čísla se pohybují od sedmi do maximalistických šestačtyřiceti milionů. Záleží na tom, počítá-li se i s nezvěstnými či s těmi, jež Stalinův zrůdný režim zabil a umučil v tomto období sám. Někdo dokonce započítává i ty, kteří se kvůli válce, absenci otců a všeobecnému marasmu nemohli narodit. Jisté je jedno – v Rusku nežije rodina, jež by mezi předky neměla nějakou oběť. Nebo hrdinu. Nebo obojí. Hrdinsky padlého dědečka,“ poznamenala Procházková s tím, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je logicky posvátné. 

„A je to asi jediný svátek, který je možné s Rusy ruku v ruce bez studu slavit. Bez ohledu na milion znásilněných německých žen a vyrabovanou půlku Evropy, což mají rovněž na svědomí ruští vojáci. Bez ohledu na to, co následovalo poté,“ dodala dále Procházková.

Závěrem zmínila, že my bychom za sovětské vojáky tu největší otročinu ve válce rozhodně neoddřeli. „A ti, co u nás vydechli naposledy, asi nemohli za to, že Stalin vedl válku bez ohledu na ztráty, že si předtím s Hitlerem Evropu rozdělil, a až když to nevyšlo, se do něj pustil, a že si země, které nejdřív osvobodil, pak šikovně zotročil. Kdepak, za to na ty padlé nemusíme mít dnes vztek,“ uzavřela Procházková.