Do kontrastu s Anwarem dává jiného uprchlíka, Hassama Hossaina Gholama z Afghánistánu, který drtivou většinu své cesty ušel pěšky. Naproti tomu Mashta jel vlakem, většinou se ale nechal pašerákem převézt v návěsu kamionu. „Chytili nás až Češi, jinak nikdo,“ říká naštvaně Mashta Anwar.

Redaktoři osudy obou běženců začali mapovat pár minut po jejich propuštění z tábora pro uprchlíky v Bělé pod Bezdězem.

Česká policie – špatný, špatný

Po propuštění z tábora míří do Německa. Anwar nadává na české policisty i na poměry v uprchlickém táboře. List ale poukazuje na to, že z tábora vyšel čerstvě oholen, oblečen a nevypadá, že by zrovna strádal. „Česká policie – špatný, špatný. Jídlo – špatný,“ říká Anwar lámanou angličtinou. Spíše je prý však naštvaný na to, že jej policie vůbec zatkla.

Tvrdí, že ze Sýrie dokázal prchnout do Turecka, odtud přes moře do Řecka, Makedonie, Srbska, Maďarska a Slovenskem do Čech, kde jej pár kilometrů za hranicemi jako jediní čeští policisté zastavili.

List ale upozorňuje, že každou větu, kterou uprchlíci říkají, je pochopitelně nutné brát s rezervou. Proto, aby se dostali do Evropy, totiž udělají a odvyprávějí cokoliv.

Zkreslenou představu Čechů o uprchlících syrský Maročan naplňuje

Reportáž krátce zmiňuje i devětadvacetiletého Hamida El Filahiho, Maročana žijícího od narození v Sýrii. Zkreslenou představu Čechů o tom, jak běženec vypadá, prý naplňuje téměř dokonale. „Je zarostlý, neupravený, s hustým černým plnovousem, oblečen v ošoupané zelené podzimní bundě, sepraných džínsech, na nohou má roztrhané vietnamské páskové pantofle a nemá ani ponožky. V kapse má sedm korun a 66 centů, se kterými jej zadržela česká policie,“ popisuje deník. Hamid tvrdí, že o azyl požádal v Itálii, kde má rodinu, ale podle listu pravděpodobně fabuluje. „Pokud by požádal o azyl v Itálii, nedovedu si vysvětlit, jak by se ocitl u nás. Do Itálie by teď na tisíc procent cestoval s eskortou, protože Itálie uprchlíky přijímá, problémy jsou jen s Maďarskem, kam se je nedaří vyhošťovat, a proto jsou propouštěni,“ vyvrací Hamidova slova mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová.

V Rumburku jsou na uprchlíky zvyklí. Už od doby, co tudy prchali východní Němci

Po chvíli zmínění běženci odjíždějí rychlíkem do Rumburku. Tamní výpravčí říká, že na uprchlíky jsou zvyklí. „Už tudy utíkali lidé před válkou v Jugoslávii nebo východní Němci, když se snažili dostat do západního Německa. Němci teď ale mají hranice obšancovaný, jsou na silnicích i v lesích, tam se nedostanou,“ domnívá se výpravčí na rumburském nádraží.

Anwar pak reportérům ukázal, jak má na vnitřní straně džínsů tajnou skrýš, do níž si prý v Sýrii zašil 800 eur. „Ale čeští policisté to našli,“ divil se mladík, který o sobě tvrdí, že je křesťan. Na krku má vytetovaný kříž a na pravé paži barevně vyvedenou tvář Ježíše Krista.

Afghánec a Syřan pak přejíždějí taxíkem do Jiříkova, malého městečka sousedícího s německým Ebersbachem. „České doklady teď musíme roztrhat,“ přikázal rychle Hassam Syřanovi. Důvodem je strach z toho, že kdyby je Němci zadrželi, vyhostili by je do země, která jim už jednou výjezdní příkaz vydala. „Raději chtějí být absolutně bez dokladů a znovu nechat policii pátrat po tom, kdo vlastně jsou,“ píše list.

Oba běženci chvilku sedí na lavičce ve tmě přímo u silnice, pak přejdou silnici směrem k poli. Jím projdou mezi domy, prokličkují tmavými uličkami a za deset minut jsou v Německu.

„Pošleme pohled,“ říká prý spokojeně Hassam, který chce o azyl požádat právě v Německu. Anwara čeká delší cesta, chce se dostat až do Švédska.