"Prosím Vás, aby bylo neprodleně zastaveno násilí na Ukrajině. Pro každého civilistu, pro každé malé dítě, aby nemuseli projít tím, co život připravil mně…," žádá v dopise Jarmila Doležalová Putina.

O válce něco vím

"O válce a následcích války něco málo vím. Jsem poslední žijící z Ležáků vypálených 24. června 1942. Když mně byly dva roky, nechalo mě pardubické gestapo zatknout, unést a odvléci," píše v otevřeném dopise Jarmila Doležalová a pokračuje: "S mojí roční sestrou Marií jsem byla vybrána na poněmčení. Jen my dvě jsme tak přežily ze všech ležáckých dětí a obyvatel druhou světovou válku."

"Proto, že mí nejbližší příbuzní ukrývali v ležáckém mlýně parašutisty z výsadku Silver A s vysílačkou Libuší, zemřelo deset členů mé rodiny. Tatínek, maminka, teta, strejdové, babičky, dědeček, malé sestřenice...," píše dál.

• ONLINE: Válka na Ukrajině - minutu po minutě

Ne podobnému osudu

Se zasláním dopisu na adresu ruského velvyslanectví v Česku jí pomáhala dcera. "Z tohoto důvodu jsem srdcem se všemi, kteří mají podobný osud nebo by ho mohli mít právě kvůli ozbrojeným, válečným konfliktům," stojí dále. Dcera Jarmily Doležalové - též Jarmila Doležalová - je spoluautorkou několika publikací o Ležákách. Jmenují se Osud jménem Ležáky, Ležáky známé i neznámé, Křižovatky času - Ležáky v datech.

Doležalová, rozená Štulíková, je starší ze dvou sester, které jediné přežily vyhlazení Ležáků. Spolu se sestrou Marií se narodila do rodiny Josefa Štulíka a jeho ženy Marie, rozené Pelikánové. Doležalová se 27. října 1951 stala členkou Československého svazu bojovníků za svobodu. Po pětašedesáti letech z něj na protest proti vyloučení třech jiných členů této organizace a proti rušení poboček v Jičíně a v Lidicích vystoupila. Stalo se v roce 2016.