Pithart v rozhovoru mimo jiné uvedl, že s prezidentem Benešem a jeho rolí bychom se měli jednou provždy vyrovnat. Podle jeho názoru prezidenta Beneše česká společnost stále velmi šetří. „On je tou osobou, o které se raději nemluví, protože diskuse o něm stále rozděluje společnost,“ zmínil Pithart.

Pithart pak dodal, že rozhodně však není sám, kdo si myslí, že Beneš v rozhodujících chvílích neobstál. „Některá jeho poválečná rozhodnutí mu nemohu odpustit ani při vší úctě ke všemu, co pro Československo při jeho vzniku vykonal a pod jak obrovským tlakem musel v únoru 1948 jednat. A to i s přihlédnutím k tomu, jak moc nemocný už tehdy byl,“ podotkl. 

Podle jeho slov s Benešem není spojen jen osudový Únor 1948, ale i souhlas s mnichovskou smlouvou v roce 1938. Tudíž i odstoupení pohraničí a samozřejmě poválečný odsun Němců,“ poznamenal Pithart, jenž se dlouhodobě zabývá i tím, jak to vlastně v Únoru 1948 bylo s demisí demokratických ministrů. 

Původní text ZDE

„O tom, že k demisi dvanácti ministrů se dodatečně připojili i dva sociální demokraté Václav Majer s Františkem Tymešem, se už Beneš nemusel dozvědět. Anebo dal Beneš Gottwaldovi slib, že jeho vládu v souladu s Ústavou nepoloží a nechá ji jen doplnit, až pak nechtěl cuknout,“ míní Pithart a spekuluje i o tom, že prezidenta Beneše mohla Moskva i bezohledně vydírat. 

Závěrem pak Pithart pohovořil i o tom, že vážně nemocný Beneš byl v každém případě velmi oslabený. Beneše také prý demokratičtí politici šetřili. „Jenomže už kvůli nám samým je nutné s tímto šetřením konečně přestat,“ uzavřel Pithart. A dokonce neváhal vyjádřit souhlas s historikem Pavlem Kosatíkem, jenž uvedl, že historie naší země by vypadala jinak, pokud by se Edvard Beneš nenarodil.