Skupina lidí, která se podle Robejška považuje za elitu národa, rozjela podle Robejška masivní kampaň proti Zemanovi a navzdory tomu, že do ní byla investována nemalá suma peněz, Zeman vyhrál. Zvítězil i přesto, že svými mnohdy provokativními výroky rozmnožoval tábor svých odpůrců. Zvítězil i navzdory bubnové palbě, která dlouhou dobu hlásala, že Zeman musí zmizet z Hradu.

„Zažili jsme ji jako bubnovou palbu analýz a rozhovorů s pečlivě vybranými celebritami všeho druhu a jednoho názorového směru v tisku, v rádiu, v televizi a na internetu. Slyšeli jsme nespočet suverénních tvrzení průzkumníků veřejného mínění o tom, že Zeman nemá kde brát své voliče. Prý svůj potenciál vyčerpal již v prvním kole. A nádavkem přibyly nevyžádané posudky amatérských a profesionálních psychovědců a internistů o stavu jeho mozku, jeho fyzické kondici, a dokonce o rakovině. A za tím vším se tyčilo jasné sdělení: Přece byste ho nevolili,“ předložil Robejšek svůj pohled na souboj o Hrad.

• Celý komentář naleznete zde

V první řadě prý Zemanovi pomohli novináři. Na první pohled to zní zvláštně, protože většina médií hlavního proudu Zemana dvakrát nemiluje. Novináři často prezidenta vykreslovali v temných barvách. Podle Robejška je však podstatné to, že o prezidentovi novináři psali či mluvili. Tím ho udržovali v povědomí občanů. Kdyby novináři o Zemanovi víc mlčeli, prý by Zemanovi uškodili víc.  

A především lidé ukázali, že mají vlastní rozum a nenechají si vnucovat představy údajných elit.

„Inteligence vypráví společnosti o tom, co se děje, a zároveň jí vnucuje, co si o tom má myslet. Je posedlá utkvělou myšlenkou, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí a že to, co je správné, mohou posoudit pouze oni sami. A tak poručníkuje obyčejné lidi, o jejichž starostech nemá ponětí a ani je to příliš nezajímá; důležitější je spasit celý svět,“ pokračoval Robejšek.

„Světová internacionála spravedlivých chce vládnout slovy a diktovat svou vůli národům. V naší prezidentské volbě se odehrávalo něco podobného jako před referendem o Brexitu, před americkými prezidentskými volbami a před volbami v sousedním Německu. Ale bombastická kampaň vychovatelů národů ve všech případech přinesla právě opačný výsledek, než si přáli,“ dodal.

Stejně tragicky podle Robejška dopadly elity ve Velké Británii, když bojovaly proti Brexitu, nebo elity v Německu, které bojovaly proti Alternativě pro Německo (AfD). K Brexitu nakonec stejně došlo a AfD se stala třetí nejsilnější stranou ve Spolkové republice Německo. Tyto příklady podle Robejška dokazují, že ony mnohokrát zmiňované elity žijí odtržené od většiny společnosti.

„Teď již chybí pouze to, aby se majitelé pravdy a dobra stylizovali do pozice pronásledované menšiny nepochopených proroků. Menšiny jsou přece jejich zamilované téma a být pronásledovaný má v sobě tolik heroického patosu. Ale i to je omyl. Pronásledovaní nejsou, ale nepochybně jsou menšina; menšina se stále menším vlivem,“ uzavřel Robejšek.