Jan Berwid-Buquoy prezidenta Zemana skurečně nešetří. Ve svých blozích už například vyjádřil názor, že jej může volit pouze neandrtálec, prezidentovi diagnostikoval stihomam a narcismus, vymyslel pro něj přezdívku „notorický lihOvar“ a v jednom okamžiku jej přirovnal k nacistickému ministru propagandy Josefu Goebbelsovi. Jednou o něm dokonce napsal: „Hlava státu není pouze alkoholikem, mystifikátorem (cituje výroky, které buďto nikdo nikdy neřekl nebo je omylem připisuje jiným autorům), ale i pedofilním ‚Honimírem‘, kterému, prý v době jeho nepřítomnosti, ‚někdo‘ nainstaloval do počítače dětskou pornografii...“

Proti tomuto kandidátovi hrůzy podle něj stáli slušní a perspektivní kandidáti, kteří by si prezidenta, jenž za pět let předvedl ze sebe to nejhorší, měli namazat na chleba. Jenže to dopadlo přesně naopak. „Miloš Zeman napáchal tolik ostudy, že by se musel stydět vyjít na ulici a přece všechny suverénně porazil,“ žasne zámecký pán, organizovaný v KDU-ČSL.

Ten se nejprve snažil radit Michalu Horáčkovi, protože si myslel, že právě on má největší šanci porazit Zemana ve druhém kole. Důvodem bylo to, že se svým profilem trochu podobal Andreji Babišovi, který okouzlil voliče ve sněmovních volbách tři měsíce předtím.

I názorově jsou podle něj Horáček a Babiš velmi podobní a Horáčkovy vize se příliš neliší od legendární Babišovy knihy „O čem sním, když náhodou spím“. Zkusil jej tedy oslovit, nabídl se mu do poradenského týmu a nabídl mu, že mu na svém zámku uspořádá seminář a že jeho vize zařadí do své knihy Zformovaná společnost. „Nejdříve se mi zdálo, jako by byl kandidát na úřad prezidenta, Michal Horáček, mým návrhem doslova okouzlen. Tvářil se opravdu šťastně,“ píše Berwid-Buquoy.

Jenže pak už se mu šťastný Horáček nikdy neozval a když zámecký pán volal do jeho štábu, nechal se před ním zapírat. Berwid toto chování sebevědomě prohlásil za „politickou sebevraždu“.

„Jinak, publikace ‚Zformovaná společnost‘ je některými čtenáři nazývána ‚knihou tisíciletí‘ a ‚biblickým návodem na uspořádání nového spravedlivějšího světa‘. Literaturu faktu Andreje Babiše ‚O čem sním, když náhodou spím‘ bych nazval jakýmsi pokračováním mé publikace ‚Zformovaná společnost‘,“ dodává k tomu.

Neúspěch u Horáčka zámeckého pána neodradil a po prvním kole prezidentských voleb se pokoušel dostat do štábu Jiřího Drahoše.

„Protože jsem byl manažerem CDU ve volbách v bývalém Západním Berlíně, chtěl jsem nabídnout své zkušenosti volebnímu týmu Jiřího Drahoše. Nikdo o to nestál,“ litoval. Dokonce prý Drahoš odmítl i knihu „Zformovaná společnost“ a ještě mu jeho štáb vzkázal, že spolupráce s ním je nemyslitelná.

A pak to podle něj Drahošův štáb zcela dorazil. Vrcholem bylo, když se kandidát nechal vyfotografovat s Miroslavem Kalouskem, mužem minulosti. Logické by podle lidoveckého zámeckého pána naopak bylo, aby se snažil získat na svou stranu krále sněmovních voleb Andreje Babiše.

„Miloš od samého počátku svým politickým instinktem věděl, kdo se postaví proti veřejné popularitě Andreje Babiše a ukáže se transparentně s Kalouskem, prohraje i to, co se teoreticky vůbec prohrát nedá. Volby nevyhrál Zeman, nýbrž Babiš, ale to stačilo k tomu, aby se Zeman opět stal prezidentem,“ uzavírá Berwid-Buquoy.